v ty časy, dokudž tu césař ležal, přijede veliký lid do Elzas, tak řečení Englišové anebo kzelšaft. Hajtmanu jich řiekali Erozpřestyr. Mezi tiem lidem bylo XL tisíc koní a pěších veliká věc a v noci ten gezelšaft přitěže bliz k městu k Štraspurku na to miesto před velikú věží u svaté Aurelie u bahně a spálichu mnoho domóv v Kunigeshofí. Pak ráno zítra před městem podlé šibenice stáli hotovi k boji, zda by z města vyjeli aneb vyšli, chtiec se s nimi bíti. A zatiem vesnice okolnie všecky běžely k městóm a na tvrze, ješto jim najblíž příležely. Pak měšťané z Štraspurka táhli v odění před ten klášter, jeden jich diel na koních a druzí pěší. A každý se připravil, jakž kto mohl najlépe. Pak mocnější z Štraspurka chtěli k nim, k tomu gezelšaftu, a chtiec se s nimi bíti. To odradili jim konšelé a jiná řemesla, neb toho kzelšaftu mnoho bylo. Potom se položi ten kzelšaft do vsí tady okolo Štraspurka a po biskupství všudy. A což tu nalezli, to bylo zatraceno, ale než sú do země přitáhli, až sú byli vystřeženi. A lidé prvé utekli s tiem, což sú měli, do měst. Avšak druzí chlapi měli za to, že kzelšaft ani žádný nesměl jim do země přijeti, a proto mnoho chlapóv nechtěli se rozkryti. A vzeli velikú škodu skrze to a bylo jich mnoho zjímáno. Těm oni činili veliké muky, mučiece je pro zbožie. Bohaté šacovali o zlato a o hynšty a o sukno, neb jich všichni skutkové a úmyslové byli pro zbožie. Ale chudí, kteříž nemohli a neměli zlatých mieti a dáti, ty šacovali o podkovy a podkovnie hřebíky a třevíce. Ale ti z Štraspurka nedali jim žádné věci z města nésti, ač sú byli chudí šacováni. A což panen a paní starých nebo mladých oni dosáhli, s těmi jednali nepodobné a neobyčejné věci v smilství, že by o tom bylo škaredě praviti. Avšak málo vsí spálili, leč sú se samy od ohně zapálily neb od světla, ješto nechovali v domiech, i ubezpečivše se. Avšak oni vždy pravili a řkúc: „[Chceme]text doplněný editorem[287]doplněno podle rkp. A, v prvotisku „chcem“ tuto zemi vždy spáliti.“ Leč by jim dali za to mnoho střiebra a zlata, tak hrozili. I řekli ti z Štraspurka: „By za to bylo dáno které zbožie, vrátili by se zase potom a chtěli by opět většiemu zboží.“ A tak nedali jim ti z Štraspurka žádnému nic dáti. Také nesměl žádný po té zemi okolo Štraspurka nikam jeti bez jich glejtu a bez jich znamenie. Avšakž kohož sú ubezpečili a