[4700] obr musí mu slíbiti,
že chce vězeň jeho býti
a jeho dobrého hleděti.
Té noci stany tu rozbichu
a svú hrdost okázachu,
[4705] tři [dni tu]text doplněný editorem[57]text doplnil J. Loriš podle německé předlohy (Loriš 1903, s. 267) ostachu potom,
jakž pravie kniehy o tom.
Svú hrdostí to učinili
a obróm se ostudili.
Arnošt s Veclem vzemše radu,
[4710] obru ohledají jeho bradu.
Anť člověk mladý bieše,
patnádste let sobě jmějieše,
kázachu jeho dobře střieci,
a což chce, všecko zdieti.
Kapitola devadesátá třetí
[4715] Král s Arnoštem i s tiem sborem
k domovi jechu úprkem,
majíc radost i veselé.
Tuť jich král všech prosi cele,
aby na jeho hrad jeli,
[4720] s ním kvas i kratochvíl měli.
Přijedú v hrozné radosti,
ctiechuť je a všem dachu dosti.
Král poče Arnošta ctíti,
poče jej i všecky dařiti.
[4725] I zemané, což jich tu bieše,
každý Arnošta ctieše.
Což jich s ním biechu, všecky dařichu
a rozličnú čest jim činiechu.
Jakž kto činí, tak jej jmají,
[4730] věrnéhoť po vieře znají.
Ale ktož ctí nevěrného,
tenť již nedbá zbožie svého,
neb je hanebně utratí
a tiem své hanby nezaplatí.
Kapitola devadesátá čtvrtá
[4735] Když již odpuštěnie vzechu
a odtud všichni se rozjechu,
Arnošt na své kniežetstvie jede.
A když s svými domóv přijede,
posla po své všecky zemany.
[4740] K němu sjedú se ti páni.
Což mu král dal zbožie svého,
z toho dařil jich každého.
Což jim kdy rozkázal také,
toho poslušni byli všake.
[4745] Takéť Arnošt ctně sobě činil,
že králi daní dobyl
a z nepřátel je vypravil,
k tomu jiných mnoho podrobil.
Ktož [věrnému]text doplněný editorem[59]doplnil J. Loriš podle znění německého originálu (Loriš 1903, s. 268) věrně činí,
[4750] sámť sobě štěstie přičiní.
Takéžť Arnošt skutky svými i slovy
poslúžil věrně královi.
A on jemu také dal odplatu
a toho měl malú ztrátu.
[4755] A všakž Boha na paměti
slušie každému mieti.
Najlépe Bohu slúžiti,
neb ten móže odplatiti
štědřeji, než činie kteří.
[4760] Tenť každého směle obdaří.
Kapitola devadesátá pátá
Mysl Arnoštova bieše,
že vždy k Božiemu hrobu chtieše,
byť mu Pán Bóh toho ráčil přieti,
po tom srdcem poče vřieti.
[4765] Na zámorských březích bieše,
ješto jeho hrad ležieše.
Jednú zjitra se túlaje
a k milému Bohu vzdychaje,
