mluviesta,
neb to zajisté viděsta.
Tak jdúce tam přijdú,
kdež jedli. Když tam vnidú,
[2705] tuť v stranu palác uzřesta,
jehož dřieve neviděsta.
Pokoj drahý a překrásný,
vše od zlata převěhlasný.
Takého oko nevídalo,
[2710] ani uzři, ani poznalo.
I od kamenie drahého
bieše tu dosti všeho dobrého,
od topazion, toho kamenie,
tiem podlahy podlaženy,
[2715] mohl se v něm každý uzřéti,
ktož právě chtěl na to hleděti.
Ondeť stolové zestláni,
všiem pokrmem dospieváni.
Ondeť pitie, vína dosti,
[2720] podlé člověčie žádosti.
Tu stolic přemnoho bieše,
jenž jedno královi slušieše,
neb biechu tak od drahé úpravy.
Tak tato dva i Písmo praví,
[2725] bohatějších nevídáno,
ani jest kde o takových psáno.
Od zlata i od kamenie
i od drahého řezánie,
jenž vše zlatem položeno
[2730] bylo jest a přečištěno.
Kapitola čtyrydcátá šestá
Po tom pokoji když vše znidú,
tepruv k komňatám přijdú.
V jednu komňatu vzezřechu,
toť tu tepruv div uzřechu!
[2735] Všecko od drahého kamenie
bieše jejie podlaženie.
Všecka stěna zlatem svietieše
a palác kamením drahým se stkvieše.
Od pitie a od jedenie také
[2740] bieše obyčenstvie všaké.
Tu naleznú drahé lože,
každý cele řéci móže,
že dražšieho neslýcháno,
ani očima jest vídáno.
[2745] Všecko čistě vydělané,
že vše zlatem okované.
Tuť množstvie zvieřat rozličných,
podlé pomyšlenie sličných
bylo dvorně vyděláno,
[2750] ryzím zlatem pokladeno.
A v nich kamenie svietiece
drahé i jasné, převelmi stkvúcie.
A na čtyřech stěnách zlatých
lože stáše, chytře přípravných.
[2755] Čtyřie biechu v úhlech kameny
velmi misterně vsazeny,
jenž světlost hroznú jmějiechu,
po všie komňatě svietiechu.
Tuť sú Karbunkulové byli,
[2760] jenž dnem i nocí svietili.
Také od cendelínóv mnoho
byl jest oblak lože toho,
dvě tu prostěradle biechu,
jenžto svú svietlostí svietiechu.
[2765] Jedno bylo násečové
a druhé cendelínové.
Koltra aksamitem potažena,
hranostajem povlečena.
Mnoho postavcóv tu bieše,
[2770] což k té ohradě slušieše,
vše puol zlata, harasové
