tomuť jest také znamenie,
že tvář ženská žádná jim milá nenie,
aniž bude. Protož sebe
nedbám a chci mstíti tebe,
[3385] jakž najdále budu moci.
Bože, jedno rač spomoci,
neboť mřem, nebudem s nimi,
s těmi nosaři smrdutými.“
Kapitola šedesátá
Povsta panna děkujíci
[3390] a jeho také litujíci
a řkúc: „Pane, děkujiť z toho.
Račižť milý Pán Buoh pomoci z toho,
bychť mohla odsud odjíti
a jediné živa býti!
[3395] Neměl by toho nic ztrátu,
jměl by za to ctnú odplatu,
korunu v Indičské zemi,
ještoť otec odumřel mi,
jehožto zabil jesti vrah nečistý,
[3400] ješto tuto leží na zemi jistý.
Poviemť, kterakť se stalo bieše.
Otec mój ostrov mějieše
na moři v dobré tvrdosti
od Indy blízko dosti.
[3405] Takž ny pojal všecky k tomu,
bráše se k ostrovu onomu.
A když v ostrov jeti uda se,
s těmi lidmi potka se.
Otec málo lidí jmieše
[3410] a tento silnější bieše.
Tuť mého otce zabichu
a což jich s ním bylo, všecky zbichu.
A mú mateř utopili
i všechny panny, kteréž s ní byli.
[3415] Bratra mějiech tu jednoho,
také zabichu i toho
tak, jakž koruna i země
spadla na mě jednu ve jmě.
Tať se tobě má dáti,
[3420] ač Pán Bóh ráčí spomáhati,
že odsavad ve zdraví vyjdem
a tam do mé země přijdem.“
Kapitola šedesátá prvá
Dievka tak raněna bieše,
již mluviti nemožieše.
[3425] Své bielé ruce vyloži
a na svú hlavici položi.
Oči zavrátivši ona,
tuť svým životem skona.
Jakož by usnula koli,
[3430] umře panna Boží volí.
Arnošt cendát v zem naloži,
na onu pannu položi.
Přikryv ji, poče plakati
a jejie smrti převelmi pykati.
[3435] Hněvně svrže s lože krále,
protě mečem jej na skále.
V tom hněvu ven potečesta,
a když v hrad sem poběžesta,
množstvie jich již branných stáchu,
[3440] jenž v hradě jich čekasta.
Počechuť se obierati,
křivých nosóv utierati.
Tuť jich množstvie porazichu
a hrdinsky je umrtvichu.
[3445] Hroznéť rány jim dáváchu,
až nosy uskakováchu.
Takéť sama v hoři biešta,
mnoho šípóv v terčiech jmějiešta,
