musí dostati
často ctným paniem jich zlosti.
[35] Nemajíce na své křivdě dosti,
počnú dobře zpravovati.
Běda, že kdy jeho máti
na svět jej provodila,
neb jest tudy pohaněla
[40] své lože, života svého,
když se zlý narodil z něho.
Neb jest haňba, pravím, tomu
muži zlému i všelikému,
ktož koli kterú ženskú tvář hanie,
[45] nepřejtež jemu žádné panie,
nebť ten jest oblúpen všie ctnosti.
Tohoť uzřie vždy v truchlé žalosti,
mysle zlost svým srdcem lstivým.
Rač jej, Bože, pohaněti,
[50] ke všem dobrým tak zjeviti,
aby se jich a před nimi uměli skrýti.
Rač všem věrným toho popřieti.
Kapitola druhá tuto se píše
Kto chce o dobrých slyšeti,
o nichž já chci pověděti,
[55] jakož sem nalezl psáno
a rozomně vykládáno
o jich rozličných příhodách,
o zisku i o škodách.
To musím pořád pověděti,
[60] jakž mi se zdálo zvěděti.
U Bavořiech knieže bieše,
ten slovutné jméno mějieše,
neb byl z mladosti ve cti zchován,
v té přebýval, až i pochován.
[65] Ten brzo skona svá léta.
Po něm zóstala ctná a poctivá Adléta
neb Adlička, krásná žena,
tiem byla naplněna,
všie věci i lepoty také,
[70] k tomu ctnosti všelikaké,
nábožná a plna studu
a bydlila beze všeho bludu.
Protož byla učinila
a svú ctnost připravila.
[75] Všichni lidé i zemené,
majíce poctivost ženského jmene,
všichni poslušni byli,
což kázala, činili.
To knieže ostavila bieše,
[80] syna, jakž jednoho jmějieše,
o němž tyto kniehy psány
a z kroniky vynímány.
Že ten ještě z své mladosti
vždycky přebýval ve ctnosti,
[85] v lepotě, v kniežecí bázni,
poslúchal své matky v kázni.
Jenž jej vždy připravovala
ke cti a tak jej vzchovala.
Arnošt to knieže slovieše,
[90] pln ctnosti i viery bieše.
Potož hrabie i zemené
toho kniežecieho kmene
poslúcháchu, an jim také
činieše cti nejednaké.
[95] Rozličně všecky dařieše,
hosti, i což svých mějieše,
rúchem, koňmi i jedením,
střiebrem, zlatem i drahým kamením.
To obecně všem dáváše
[100] a svú štědrost ukazováše.
Protož každý podlé viery
milováše jej bez miery.
Neb jeho matka Adlička,
ta slovutná srdečnička,
