nevrátil.
Mnoho časóv tu ležiechu
a na všaký den pobitie mějiechu.
Na každý den cetkováchu
[1075] a s obú stranú se jímáchu.
Kapitola osmnádstá
Jakž to město obehnal bieše,
Jindřich s svými ležieše.
K tomu s ciesařovú mocí
tak posel hnal dnem i nocí.
[1080] K Arnoštovi jakž přijide,
zlé mu noviny povědě,
že město jest obehnáno.
A toť se stalo v středu ráno,
tomuť jesti den pátý.
[1085] Arnošt nedba nic té ztráty,
tuť rozesla poslóv mnoho,
po svého i po onoho,
což jich mohl kde dosieci,
chtě do Nurmberka jeti,
[1090] zda by mohl brzo vstáti
a své věrné retovati.
Sebra štítóv dva tisíce.
Tuť přisežechu slibujíce,
podlé něho chtiece státi,
[1095] proň životy i zbožie dáti.
Odtud velmi tajně jedú,
a když k vojsku blíž přijedú,
špehéře dobrého jmějieše,
kde kto ležel, všecko vědieše.
[1100] Zvědě, kterak ponocují
a v stanech se obracují
a velmi se honosně jmajíce,
nižádného se nebojíce.
By jednú při temné noci
[1105] tak, jakž bieše o puol noci,
na vojsko se blíž přibrachu
tak, jakž ponocní zaspachu.
Křiknú pořád a všecky tepiechu
a své heslo voláchu.
[1110] Některý procítil bieše
a již bez luku ležieše.
Ondeť bodú, ondeť sekú,
a někteří nazí tekú,
že by rád i náh utekl,
[1115] anť se ze sna jako vztekl.
Hrozné rány jim dáváchu,
takéť mnoho set zjímáchu.
Tuť vypravi své zemany,
jenž dřieve byli zjímáni.
[1120] Mnoho set jich tu ležiechu,
jenž pohřiechu zbiti biechu,
tu jich koně i oděnie,
střiebro, zlato, pitie i jedenie.
S tiem se do města bráchu
[1125] a to zbožie bitováchu.
K tomu vězňóv mějiechu mnoho
a děkujíc Pánu Bohu z toho.
Ale Jindřich, ten lankrabie,
lstivý a nevěrný hrabie,
[1130] ten utekl s lidmi málo.
Ach, toť by se zle stalo,
neb mnohý hanebně skonal,
jenž pro něho životem svým pracoval.
Ti, jenž v městě tu biechu,
[1135] veseleť se velmi mějiechu,
neb ižádné péče nejmějiechu
a na lankrabí nic nedbáchu,
na jeho hněv i na ztrátu,
poručili sú ho zlému katu.
[1140] Tuto škodu vzem lankrabie,
posla po listy i po hrabie,
což jich mohl kde dosieci,
a chtě boj s Arnoštem vzieti.
