[3345] mnějíc, by se přibrali
a Indičští jich následovali.
K onomu loži potekú
a svými nosy pannu usekú.
Čtyry počechu ji klvati
[3350] a proti srdci obierati.
Arnošt s Veclem přispiešista,
meče silně uchopista.
Počechuť je hrozně sieci,
musilť jest i král s nimi umřieti.
[3355] Jeden za dveřmi stojieše,
tenť se tu ukryl bieše.
Vzběh ven, poče křičeti,
o všem na hradě da věděti,
že jich král života zbaven,
[3360] jediné ode dvú ohaven.
Kapitola paddesátá devátá
Onať panna klvána bieše,
bolestněť k Bohu křičieše.
Arnošt nad ni přichýli se,
jejie bolestí zarmúti se.
[3365] Káza Veclovi u dveří státi,
je se jie převelmi pykati.
Tieže jie, móž li živa ostati,
je se smutně mluviti
a řka: „Toť, panno, pravím tobě,
[3370] nynie na smutné útrobě,
žeť cti žádné při nich nenie.
Toť jest všecko mé myšlenie,
neb by v které kratochvíli
panny nebo panie byly,
[3375] jiní tohoť by neučinili,
by tě takto kdy ranili.
Mohliť by nás raději bíti
a nad námi se pomstiti!
Ale jakž sú vzkázali,
[3380] že sú tě svými nosy klvali,
tomuť jest také znamenie,
že tvář ženská žádná jim milá nenie,
aniž bude. Protož sebe
nedbám a chci mstíti tebe,
[3385] jakž najdále budu moci.
Bože, jedno rač spomoci,
neboť mřem, nebudem s nimi,
s těmi nosaři smrdutými.“
Kapitola šedesátá
Povsta panna děkujíci
[3390] a jeho také litujíci
a řkúc: „Pane, děkujiť z toho.
Račižť milý Pán Buoh pomoci z toho,
bychť mohla odsud odjíti
a jediné živa býti!
[3395] Neměl by toho nic ztrátu,
jměl by za to ctnú odplatu,
korunu v Indičské zemi,
ještoť otec odumřel mi,
jehožto zabil jesti vrah nečistý,
[3400] ješto tuto leží na zemi jistý.
Poviemť, kterakť se stalo bieše.
Otec mój ostrov mějieše
na moři v dobré tvrdosti
od Indy blízko dosti.
[3405] Takž ny pojal všecky k tomu,
bráše se k ostrovu onomu.
A když v ostrov jeti uda se,
s těmi lidmi potka se.
Otec málo lidí jmieše
[3410] a tento silnější bieše.
Tuť mého otce zabichu
a což jich s ním bylo, všecky zbichu.
A mú mateř utopili
i všechny panny, kteréž
