Toť sta oba pověděla,
žeť jsú dražšieho neviděla
rúcha ani sukně,
[3030] jakž byla tato sukně.
Téhož nohavice jmějieše,
jakž jemu všecko slušieše,
z drahým kamením vzdělané,
ryzím zlatem osnované.
[3035] A zlaté třevíce jmějieše,
to jim najdivněji bieše.
Pás mu vzechu okovaný,
vešken drahým zlatem tkaný.
Ten od drahého kamenie
[3040] jmějieše své okrášlenie,
neb ničímž pobíján bieše,
jedno drahým kamením se stkvieše,
což kde bylo najdražšieho
a na světě slovutnějšieho.
[3045] Přezka se tak drahá zdáše,
že za celú zemi stáše.
Hrdlo bielé a tenké jmějieše,
jako snieh bělostí se stkvieše.
Kromě nos jeho nešlechtieše,
[3050] nebo řeřábový bieše.
Kapitola paddesátá třetie
Dva páni pak pojidesta,
krásnú pannu, jenž vedesta
převelmi v drahé koruně.
A ta bieše podobna k luně,
[3055] když světlost najvětší jmievá
a v slunečnost se odievá.
Takéž ona panna bieše,
v ruožené se tváři stkvieše.
Drahéť jmějieše ňadřičko,
[3060] přebělúcie jejie líčko.
Všecky vlasy zlatem svietiechu,
oči rarohové biechu,
bradka pěkná, ustka cudná,
kromě že bieše tak trudná.
[3065] Pro žalost i pro smutek cele
bieše pošmúřena na čele
a oči bieše vyplakala
a mnoho vlasóv vytrhala,
pro tu žalost, jenž jmějieše,
[3070] neb jí otec zabit bieše
a mátě jie utopena.
Protož bieše zarmúcena.
A také bezděky vzata bieše,
a to se jie násilím dějieše,
[3075] od svých vrahóv z své vlastnie země,
té India dějí, vieme.
Hospodář se pátáše
a proti ní milostivě vstáváše,
k nie se jako usmievaje
[3080] a svým nosem kokrhaje.
Toť jí málo vděk bieše,
z očí jí potok tečieše,
hledieci na své vrahy jistě,
na ty nosaře nečisté.
[3085] Toť by radějši umřela byla,
nežli se tu uzřela.
Stolice jie připravichu,
tuť ji slavně posadichu
podlé onoho nosaře
[3090] a mrzutého hospodáře,
anť se dvoří, anť se chanie,
před ní nosem sem i tam klanie.
Když ji políbiti chtieše,
tehdy jí nosem ustrčieše
[3095] v jejie tvář i v jejie líčko.
