srdečnička,
[105] naň jest mnoho naložila,
když do školy jeho byla
dala v rozličné učenie.
A tu dosiehl všeho uměnie
v Frankrejchu a v Řečské zemi,
[110] jakož z kroniky pravímy.
Tuť se jesti učil šlechetnosti,
protož při kniežecie ctnosti
od mladosti vždy přebýval.
Však se sta, a ne u mále,
[115] že potom od římského krále
měl nemilost a vyhnán potom.
Jakož uslyšíte o tom,
co jest přemohl příhod mnoho,
co od svého i od onoho,
[120] na ostroviech i na moři.
Tu jest mnoho přebyl v hoři,
i ve mnohých zemiech také
jměl příhody nejednaké.
Kapitola třetie píše se
Znamenajtež, kterak ta žena,
[125] ve všech ctnostech zřiezena,
svú lepotú i svú ctností
a svú předrahú šlechetností
byla ještě učinila
i svú ctností připravila,
[130] že římský král byl jie slíbil
a tak převelmi oblíbil,
že ji vždy chtěl k ženě mieti,
jakž se musilo zdieti.
Neb žena ciesaře toho,
[135] o niež ctnosti psáno mnoho
tak, že vždy v kázané ctnosti
přebývala od mladosti,
ta vždy dobré slovo měla
a potom dobře umřela.
IIII.
[140] Adlička, slovutná žena,
Bohem ve cti potvrzená,
své vdovstvie obznamenavši
a s zemany se potázavši,
neb k tomu času bieše,
[145] že jejie syn léta jmějieše,
a ten v Řečské zemi stáše
a u ciesaře přebýváše,
vypravi rytierstva mnoho,
že jedú po knieže toho.
[150] Jedú rytieři s milostí,
jmajíc střiebra, zlata dosti.
A když do Řečské země přijedú
a k tomu kniežátku pójdú,
naleznú jej v hrozné ctnosti,
[155] an přebývá z dávné dávnosti,
neb mu řečský ciesař kniežetstvie
byl dal a Veclovi hrabstvie.
Že tu hrozná páni biesta
a mnoho cti a panstvie jmějiesta.
[160] Když poselstvie uslyšechu,
jdú před ciesaře svého,
v řečské řeči slovutného.
Vzechu oba odpuštěnie
a preč se bráchu bez meškánie,
[165] odtud z Bohem preč pojedú.
Když v svú zemi zdrávi vjedú,
kněžně Adličce vzkázachu
a jie věděti jistě dachu,
že syn její Arnošt jede
[170] a s sebú své věrné vede,
Vecle a k tomu jiných mnoho.
Bieše kněžna vesela z toho,
přije syna velmi míle,
neb jie bieše toho píle,
[175] neb od toho pána země
