[Vévoda Arnošt]

Biblioteka Narodowa (Varšava, Polsko), sign. BN 12594 II, 66v–150r. Editor Svobodová, Andrea. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

Ale již nás oba ztratil,

[1435] ale tiem ho jest nevyplatil.

Tepruv na mě musí vstáti.

Dřieve, než se dám vyhnati

z své země, Švábóm i jemu,

chciť toho túžiti každému,

[1440] žeť mi se děje bez viny.

A však jinak neučini,

chci jich z bojem dočekati,

mnohýť se domóv nevrátí.

Mní liť ciesař, bychť byl ženú,

[1445] dřieve, nežť mě tak vyženú,

chciť boj raději s nimi mieti

a v tom vesele umřieti.

Toť slibuji této noci,

Bóh pravému rač pomoci.“

Kapitola XXV.

[1450] Když již Jindřich umřel bieše,

každý na hradě křičieše,

anoť běžie na vše strany

panoše i také páni.

Tuť noviny uslyšechu

[1455] a druh druhu pověděchu,

že Jindřich života zbaven

a od Arnošta ohaven.

Jehož nechci já plakati,

neb se vždy to musí státi,

[1460] ktož osidlo připravuje

druhému a jej smucuje,

sám v ně často upaduje

a tiem se sám unavuje.

Ciesař smuten poče býti,

[1465] páni počechu jeho kojiti.

Tiem najvětší skutek jmějieše,

že jej před ním zabil bieše.

Tiemť jest sám byl najviec vinen,

neb když před ním jest mieněn

[1470] Arnošt, to chtěl zato mieti

a neráčil ho slyšeti.

Proňž tu žalost musil nésti.

A však jest ho nemohl zvésti,

Jindřicha, sestřence svého,

[1475] z Rýna pána velikého.

Pro také sočebné skutky

přicházejí kniežatóm smutky,

že věře soku svému zlému,

lépe než věrnému dobrému.

[1480] Počnúť dobrého tupiti,

nedadieť se jemu zpraviti,

pro něž jim smutek přichodí

a častokrát mnoho uškodí.

Jakož se i tuto stalo

[1485] a ciesařovi se dálo.

Tuť počne hrozně pykati

sestřence svého a nařékati

a řka: „Mój přieteli milý,

ach, že sú tě kdy zabili!

[1490] Ó, by byl zabit kde u boji,

spiešeť bych opykal,

nemaje v srdci tesknosti.

Tak mnoho má moc jest ponížena

a má koruna neučtěna.

[1495] Po němž každý má túžiti,

ktož chtie koli mně slúžiti,

což se stalo jest nade mnú,

že toho mstíti budú se mnú.

Milý Jindřiše, přieteli,

[1500] toť tebe nebudu žehnati přietele,

musímť tebe mstíti směle,

nebo s zabit při mé ctnosti,

ach, veliká má žalosti!“

Nazajtřie jeho schovachu

[1505] a velmi poctivě pochováchu.

Podlé kniežetského práva

by pochován tento zprava.

Když jej biechu pochovali,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).