bez čehož neráčíš býti.
Neb jakž sem přezřela
a tvój list otevřela,
[575] prvé sem v tvé službě byla,
ale jižť sem se i poddala.
Mój život i mé myšlenie,
to máš podlé svého chtěnie,
neb sem umyslila sobě,
[580] pro tvú ctnost hotova tobě
chciť býti, toť sem myslila,
nebo bychť tisíc listóv poslala,
nemohlať bych vypraviti,
kterak mój život počel túžiti
[585] pro tvú milost i pro tvé ctnosti.
Při tvé veliké milosti
tváť sem, když ty koli kážeš,
jakž mi po svém listě vzkážeš,
nebť mi mój syn to radil,
[590] jenž se k tomu také posadil,
že tobě chce rád slúžiti,
všechno, co kážeš, učiniti.
Kapitola X.
Ciesař vždy na list hlédáše,
jakž zvědě, co na něm stáše,
[595] poče Bohu děkovati
a poslu chválu vzdávati,
děkuje mu převelmi z toho.
Da mu střiebra, zlata mnoho,
za koláč mnoho da jemu,
[600] tomu poslu předrahému,
řka: „Chciť přieti nad jiné,
toť slibuji tobě, Hospodine.“
A zatiem posla po zemeny,
když se sjidechu, vece: „Páni,
[605] prosímť vás a vám dóvěře,
slibuji vám při mé vieře,
že vás vždy chci ploditi,
kto mne chtějí poslušni býti,
byste vy i vaše ženy
[610] byli všichni připraveni
Po světiem Petře v neděli,
abyste po mú ženu jeli
do Bavor, jenž sem z ohrady
zvolil podlé vašie rady.
[615] Mluvtež, druh druhu praviece
a té svatby netajíce.“
Slíbichu to učiniti
a jeho vóli naplniti
a řkúc: „Nenieť to nikoli!“
[620] Ciesař uslyšev jich vóli,
rozda mezi ně mnoho tisícóv,
střiebra, zlata i vozóv,
sukna drahého předosti,
rozda všem podlé štědrosti.
[625] K tomu času to již bieše,
že se každý hotov jmějieše.
Jedú s pišci i z bubnováním,
k tomu slušným bnedováním.
Vzechu na vuoz tu krásničku,
[630] drahú i lepú Adličku,
k tomu množstvie jiných paní.
By hluk veliký na vše strany.
A k tomu se také Arnošt připravi,
s svými se také vypravi
[635] v rúše, v střiebře, k tomu v zlatě,
draze a velmi bohatě.
A chtě býti při tom dvoru.
jede do ciesařova dvoru.
Tuť se množstvie lidu sjedú,
[640] jakž s túto kněžnú přijedú,
