vymyslichu
a toho všickni potvrdichu,
chtiec na hrad se valně bráti.
Tuť poče rozkazovati
[2450] Arnošt, by hotovi byli
a všickni se oblačili.
Když pak všickni hotovi biechu
a helmy na rytieře vzdiechu,
káza se všem na hotově mieti
[2455] a korúhev rozprostřieti.
Káza velikým i malým,
by na korúhev všickni hlédali,
v bielém poli kříž červený
by v korúhvi rozprostřený.
[2460] Korúhev poruči ctnému
Veclovi, hrabí slovutnému,
tomu napřed káza jíti
a naň všem jiným patřiti.
Kapitola třidcátá devátá
Posel jide, nemeškaje
a okolo hradu zpytaje,
nižádného nikdiež uzřieti
nemože, ani slyšeti.
Vráti se k svým a zvěstuje,
to za pravdu vypravuje,
že v té veliké ohradě
nižádný nenie na tom hradě.
Všichni se tomu diviechu
a to za najvětší div jmějiechu,
že tak tvrdě a bohatě
ten hrad svietí jakžto v zlatě,
by pak lidi neměli v sobě,
tak mluviece v té útrobě.
Jedno sobě vymyslichu,
a toho všichni potvrdichu,
chtiec na hrad se valně bráti.
Tuť poče rozkazovati
Arnošt, by hotovi byli
a všickni se oblačili.
Když pak všickni hotovi biechu
a helmy na rytieře vzdiechu,
káza se všem na hotově mieti
a korúhev rozprostřieti.
Káza velikým i malým,
by na korúhev všickni hlédali,
v bielém poli kříž červený
by v korúhvi rozprostřený.
Korúhev poruči ctnému
Veclovi, hrabí slovutnému,
tomu napřed káza jíti
a naň všem jiným patřiti.
Kapitola čtyrydcátá
Pojedú ti ctní rekové
[2465] proti tvrdosti hradové,
mužská srdce všickni majíc,
pro hlad na životy nedbajíc.
A když se k hradu blížiechu,
nižádného neslyšiechu
[2470] ani na zdech, ani na věžiech
ani v hradě, ani v tvrziech.
Mnějiechu, by jim otevřeli
a je oklamati chtěli.
Všickni domněnie jmějiechu,
[2475] protož v hrozném strachu biechu.
Arnošt jako vítěz pravi
jich smysly jako mravy
a řka: „Co darmo sobě mníte
a sobě tesknost činíte?
[2480] Dřieve než bych hradu toho,
a trpěv na moři mnoho,
neohlédal, chci ostati
a životem svým skonati.
Divně
