viděla.
Hrozná se jí radost zdáše,
ano jejie srdce plesáše.
[5655] Poče všem paniem praviti
a řkúc: „Nelze mi smutnu býti.“
A zatiem Arnošt posla svého
vypravi velmi múdrého.
Ten se k městu ihned vybra,
[5660] ku královně se múdře přibra.
Poče jie to zvěstovati,
koláče na nie žádati,
že její syn milý
od města nenie vzdáli.
[5665] I poče rady prositi,
kterak jim lze učiniti.
Kto veseleji nežli matka
pro přieštie svého děťátka,
Boha chváléc přieliš mnoho,
[5670] poslu děkujíce z toho:
„Když syna mám viděti,
musíš dobrý koláč mieti.“
Kapitola stá čtrnádstá
Rozkáza pak mátě jeho jemu
s dobrú myslí, poslu ctnému,
[5675] a řkúc: „Tak máte učiniti,
jakž tě chci naučiti.
Hospodáře ptáti dobrého
a k vaší věci tajného.
Kažiž dosti hotovati
[5680] a s večeří vás čekati,
tak se jim do města bráti
a s tiem tajně činiti,
ať vás dvořené nezvědie
ani jiní také oslédí.
[5685] Když k jitřní budú zvoniti
v klášteře, kaž jim tu býti.
A jáť také nepomeškám,
přijíti tam neobmeškám.“
Rozkáza, jakž se jí zdálo,
[5690] což káza, to se všecko stalo.
Ktož dobrého posla mievá,
jakž sám chce, tak mu se zdievá.
Pakli se udá nezdieti,
toť má od neštěstie mieti.
[5695] Králová se neobloži,
na to svú mysl všichnu naloži,
poče všech kniežat prositi
a řkúc: „Slyším, žeť má přijeti
mój syn, byste zaň prosili,
[5700] před mým pánem snažni byli,
by mu hněv ráčil spustiti,
k své milosti navrátiti.“
Kniežata odpověděchu:
„By zde byl, dajžto Pán Bóh,“ vecechu:
[5705] „Pána bychom obměkčili
a na něm vždy vyprosili.
Po tom bychom chtěli státi,
musil by mu milost dáti.“
Poče děkovati mnoho
[5710] a řkúc: „Chciť vám zaslúžiti toho
i vším dobrým spomínati,
jakž mohúc odplacovati.“
Toho dne i večera k tomu
před ciesařem i po všem domu
[5715] nic jiného nečinichu,
než o jeho cti mluviechu.
Paní se noc dlúhá zdáše,
by zvonili, najviec žádáše.
Zatiem v zvony udeřichu,
[5720] a jakž rúče pozvonichu,
a jakž tma velmi bieše,
paní na to nic nedbáše.
