učiníme.“
Posla král na všecky strany
po všecky lidi i také po pány,
[4315] by všichni vojensky vstali,
velicí i také malí,
k jednomu dni aby byli.
Když to biechu učinili,
každý přijev, hotov bieše,
[4320] jakž ta země vnadu jmieše.
Bráchu se nepřátel ptajíc
a Arnošta poslúchajíc.
Jakž jim ten rozkázal bieše,
každý naň toho patřieše.
[4325] Tuť sobě dobrú mysl vzechu,
nebo již ty lidi vidiechu,
ondeť vojsko leží cele.
Arnošt vzem korúhev směle
a svých což poslušných jmějieše,
[4330] činili tak, jakž kázal bieše.
Kapitola osmdesátá pátá
Vojsko všecko, což král jmějieše,
Arnošta poslušno bieše.
Tak korúhev Arnošt v čeli,
zdviže se na nepřátely.
[4335] I ti, což jiných jmieše s sebú,
dosiežechuť jich stran obú,
hrozné rány jim dáváchu,
mnoho zbichu i zjímáchu,
že musichu se obrátiti
[4340] a druzí na bahna běžeti.
Třetí na blatině biechu,
a jakž brzo jich doběžechu,
nemohúc tam k nim přijíti
aniž jim co učiniti.
[4345] Všakž Arnošt i s svými, ktož bieše,
po nich do země běžieše,
hrozné rány jim dávaje,
jedny tepa, jiné jímaje.
Král jim se ctí děkováše
[4350] a odplatiti slibováše.
Do třetieho dne tu biechu,
hroznú škodu učinichu
na lidech i v zemi k tomu
i na všelikakém domu.
[4355] Tu zemi krásně potřechu
a k tomu boj mocně obdržechu.
Kapitola osmdesátá šestá
Král poče jim děkovati,
Arnoštovi slibovati
a řka: „Což já mám zbožie svého
[4360] zde i kdež koli jiného,
to máš při své moci mieti,
z něho, co chceš, učiniti,
neb s tovaryši svými,
s těmi hrdinami dobrými,
[4365] ste mě i mú zemi zpanili
a nepřátelóm mě obránili.
Protožť tvým bratřím děkuji
i jim mú vieru slibuji,
což chtie střiebra, zlata bráti,
[4370] to chci milostivě jim dáti,
nebo toho při mé ctnosti,
mám mnoho a přieliš dosti.“
Ta země osvobozena
by, šironožcóv zbavena.
[4375] Viece na ně nejmějiechu,
jakž je tu pobili biechu.
Král da Arnoštovi kniežetstvie
a Veclovi podstúpi hrabstvie.
Do těch sám král krajin s nimi
[4380] jede, s mužmi hrdinnými.
