i všem tovařišóm jeho,
[210] tuť památka jeho.
Ctné kanovnictvo vypravi,
biskupa slavně ustavi,
k tomu hradóv, tvrzí mnoho,
(i podnes jemu děkují z toho)
[215] dal i svými listy stvrdil
a to na věčnost potvrdil.
Holdují biskupu tomu,
jemu slúžie a nikomému.
To biskupstvie osnováno
[220] a tak štědře jest nadáno
i zpomínajíť ciesaře toho,
nebť jest nadal zbožie přieliš mnoho.
Kapitola šestá tuto se píše
Malý čásek přijide,
tu mu žena s svieta snide.
[225] Krásnú ženu velmi mějieše
a ta Diana slovieše.
Ta ve cti byla schována
a v náboženství svrchovaná.
V Maidburce v tom kanovničství
[230] pochována, v tom biskupství,
ješto ciesař sám ukládal
a je bohatstvím byl nadal.
Tuť pravie jisté noviny,
že Bóh divné divy činí
[235] skrze tvárnost té žádúcie
ciesařové, dřieve kstvúcie.
Potom sta se dne jednoho,
a nevyjide tomu času mnoho,
ciesař podlé přirozenie
[240] uloži své všechno myšlenie
na milosrdnú porobu,
žádaje pojieti robu,
s níž by přebýval v radosti
do skončení při milosti.
[245] V tom myšlení poče trvati,
káza slavný dvór volati.
Tu kniežata i králové
bohatě se přihotovie,
množstvie hrabie, mnoho zboru
[250] také přijidechu k tomu dvoru.
A když se silně sjeli biechu,
všichni ciesaři na útěchu,
zatiem káza služebníkóm jíti
a k svému dvoru jich zavolati,
[255] káza všechny štědře ctíti.
Po obědě káza býti
kniežatóm i všem také,
aby byli před ním všake.
A když tu všichni před ním sedú,
[260] poče od nich bráti radu
a řka: „Vězte mé myšlenie,
coť sem pojměl pokušenie.
Račtež mi všichni raditi,
bych se já mohl oženiti
[265] [s]text doplněný editorem tú, jenž se jest ve cti zachovala
a své jméno ctností svrchovala.“
Páni se všichni uradichu,
té řeči odpověděchu
a řkúce: „My vieme ženu
[270] ve vší ctnosti urozenú,
v lepotě nad jiné sahá.
Tať svú ctností všecky přemáhá,
neb tak krásné my nevieme,
ani tak ve cti kterú zvieme.
[275] Tať se tobě má hoditi,
[s]text doplněný editorem túť se radíme oženiti.
Dějíť jie krásná Adlička,
tváť má býti srdečnička.“
Ciesař uslyše tu chválu,
[280] jenž jie vzdávachu nemalú,
