„Máť se po tvé vóli státi,
co s žádal, to budeš mieti.
A teďť jesti poslán list k svědectví,
[540] k tvé cti, k tvému dóstojenství.
Takéť listy mají páni,
ješto jim od nie poslány.“
By ciesař radosten z toho,
i jiných lidí přemnoho.
[545] I bieše veselé na vše strany
mezi kniežaty a mezi pány.
Kapitola IX.
Ciesař vzem list, poče čísti
a v srdečné radosti kvísti,
neb na listě bieše psáno
[550] tato řeč i vykládáno:
„Ottovi, ciesaři ve jmě,
Adlička z Bavorské země.
Pánu mému já vzkazuji
a najviece z toho děkuji
[555] té hodině i té chvíli,
když jest mój Bóh, tvořec milý,
tobě ráčil mě zjeviti
a mě tobě oblíbiti.
V tomť děkuji velmi tobě,
[560] že s mě, chudú ženu, sobě
zvolil bez mého myšlenie
i bez mého všeho chtěnie,
jinéť již mysli nemajíc,
než v tobě se vždycky kochajíc.
[565] A však ač se kde podřeknu,
a neb nemúdře slovo řeknu,
toho rač sám súdce býti,
rač mi probóh odpustiti.
Nebo o Boze praviece,
[570] podlé mé viery mluviece,
že chci ráda vše učiniti,
bez čehož neráčíš býti.
Neb jakž sem přezřela
a tvój list otevřela,
[575] prvé sem v tvé službě byla,
ale jižť sem se i poddala.
Mój život i mé myšlenie,
to máš podlé svého chtěnie,
neb sem umyslila sobě,
[580] pro tvú ctnost hotova tobě
chciť býti, toť sem myslila,
nebo bychť tisíc listóv poslala,
nemohlať bych vypraviti,
kterak mój život počel túžiti
[585] pro tvú milost i pro tvé ctnosti.
Při tvé veliké milosti
tváť sem, když ty koli kážeš,
jakž mi po svém listě vzkážeš,
nebť mi mój syn to radil,
[590] jenž se k tomu také posadil,
že tobě chce rád slúžiti,
všechno, co kážeš, učiniti.
Kapitola X.
Ciesař vždy na list hlédáše,
jakž zvědě, co na něm stáše,
[595] poče Bohu děkovati
a poslu chválu vzdávati,
děkuje mu převelmi z toho.
Da mu střiebra, zlata mnoho,
za koláč mnoho da jemu,
[600] tomu poslu předrahému,
řka: „Chciť přieti nad jiné,
toť slibuji tobě, Hospodine.“
A zatiem posla po zemeny,
když se sjidechu, vece: „Páni,
[605] prosímť vás a vám dóvěře,
