[5935] Všecka země lidí jeho,
což by zboru bavorského,
ta tu by obdarována
příštím slovutného pána.
Arnošt kámen, jenž jmějieše,
[5940] a nesnadně ho dobyl bieše,
popřál jeho ciesařovi.
Jím svú korunu obnovi,
kázal jej napřed vsaditi,
chtě památku učiniti,
[5945] jenž se dnešní den v ní svietí,
komuž se udá ji viděti.
A tak praviece, čest za tu
Arnošt vzel dobrú odplatu.
I dnešní den čest toho
[5950] Arnošt má kamene onoho.
Tuť Arnošt poče ctně trvati
a v náboženství přebývati.
I poče svých všech prositi,
když by měl s tohoto světa sjíti,
[5955] by jej do Rozfarka vzali,
tu v klášteře pochovali.
A tu leží a jest pochován
ten udatný a slovutný pán.
Tu také, Bohem přijata,
[5960] leží Ryngata svatá.
Skrze ni Bóh divy činí,
ktož jí kterú čest učiní.
Bože, rač nám téhož přieti
a toho bydla dosieci,
[5965] bychom jmúce za ten pramen,
aby nás nezžehl věčný plamen.
Všickni, ktož zde sedíte, rcete spolu „Amen“.
Skonala se převelmi pěkná řeč o Arnoštovi.
