obyčeje jmějiechu,
že se nohami brániechu
před dštěm, povětřím také,
[4280] a majíce své mravy také,
když koli je honiechu,
po bahnách jako letiechu.
Šironožci jich jménové
a němečsky blatfuzové.
[4285] Střéleti dobře umějí,
a protož rádi bojují.
Tiť v té zemi hroznú škodu
činiechu i jich rodu.
A v ty časy se sebrachu,
[4290] to lidé pomezní králi zvěstovachu,
že do země se chtie zdvihnúti
a vojensky vtrhnúti.
Kapitola osmdesátá IIII.
Noviny ty když král zvědě,
Arnoštovi je povědě.
[4295] Poň posla, žaluje toho,
že mu ten lid škody mnoho
činí i činil bez strachu,
„protož tebe prosím, brachu,
rač pomoci raditi,
[4300] kterak se jim budem brániti.
A jichť obyčeje poviem
tak, jakž já je dobře viem.
Nesekúť ani také bodú,
jedno střelbú činie škodu,
[4305] kaž všeckněm hotovu býti.“
Arnošt vece: „Totoť mi se zdá
a k tomu jestiť má rada,
to ode mne jistě věz,
jedno na vojnu zapověz
[4310] a k jednomu dni se kaž sjíti
a dřieve než je sem pustíme,
až jim škodu učiníme.“
Posla král na všecky strany
po všecky lidi i také po pány,
[4315] by všichni vojensky vstali,
velicí i také malí,
k jednomu dni aby byli.
Když to biechu učinili,
každý přijev, hotov bieše,
[4320] jakž ta země vnadu jmieše.
Bráchu se nepřátel ptajíc
a Arnošta poslúchajíc.
Jakž jim ten rozkázal bieše,
každý naň toho patřieše.
[4325] Tuť sobě dobrú mysl vzechu,
nebo již ty lidi vidiechu,
ondeť vojsko leží cele.
Arnošt vzem korúhev směle
a svých což poslušných jmějieše,
[4330] činili tak, jakž kázal bieše.
Kapitola osmdesátá pátá
Vojsko všecko, což král jmějieše,
Arnošta poslušno bieše.
Tak korúhev Arnošt v čeli,
zdviže se na nepřátely.
[4335] I ti, což jiných jmieše s sebú,
dosiežechuť jich stran obú,
hrozné rány jim dáváchu,
mnoho zbichu i zjímáchu,
že musichu se obrátiti
[4340] a druzí na bahna běžeti.
Třetí na blatině biechu,
a jakž brzo jich doběžechu,
nemohúc tam k nim přijíti
aniž jim co učiniti.
[4345] Všakž Arnošt i s svými, ktož bieše,
po nich do země běžieše,
hrozné rány jim dávaje,
