nechtěl jest toho tak nechati.
Protož musili plakati
toho kniežete předrahého,
[2085] jenž jest člověka každého
uctil podlé práva jeho,
velikého i malého,
nebylť jesti nic od toho.
Tak je Arnošt málo smútil,
[2090] nebť se s nimi ctně rozlúčil.
Kapitola třidcátá druhá
Arnošt s těmi lidmi cele
pojede převelmi vesele,
neb družinu dobrú jmějieše,
těch i jiných snad tisíc bieše,
[2095] jenž pod křížem s ním jediechu.
Všickni praví vítězové biechu,
jenž se svých životóv bili
i což měli, převážili.
Bohatě každý jedieše
[2100] a všeho dobrého při sobě jmějieše.
Za jeden člověk biechu,
což kto měl, to vše děléchu.
Do kteréž země jediechu,
kterací sú, to zvěděchu,
[2105] že doma činiechu mužsky,
a tak jedú dobrodružsky.
Tak hospodář podlé práva,
jenž jest byl v té zemi hlava,
ctil Arnošta najvyššieho
[2110] podlé práva kniežecieho.
I ty, ktož s ním tu byli,
tyť jsú na vše strany ctili,
všecky rozličně dařiece,
klénoty i kamením ctiece.
[2115] K tomu, kdež koli přistali,
tuť jim próvod všudy dali.
Ktož koli ctí dobrého,
toť najvětší jest čest jeho.
Dvojí odplatu má v tále:
[2120] První, že jej lidé chválé,
druhú od Boha má k tomu,
jenž štědře odplatí jemu.
Ten, jenž činí čest dobrému,
blaze tomu jest každému,
[2125] ktož se této chvály drží
a ji obojí obdrží,
ten toho má malú ztrátu,
neb zde i tam má odplatu.
Kapitola XXXIII.
Vesel Arnošt s svými bieše,
[2130] neb mu se dobře vedieše,
ano jej ctie na vše strany,
Arnošta i jeho pány.
Takž v té radosti pojedú,
do Uherské země vjedú.
[2135] Král se divieše té síle,
všakž je uzře velmi míle.
Poče je štědře dařiti,
střiebrem, koňmi velmi ctíti.
Oběmať dobře slušieše,
[2140] neb král toho čest jmějieše,
Arnošt urozen byl jest k tomu,
protož se čest dála tomu
královi a štědří mu jsúce,
tomuto čest, a od něho berúce,
[2145] s obú stranú tu čest jměli,
dařili i také vzeli.
Král hroznú čest tu ukázal,
ztravu všem dáti rozkázal,
všechněm, což jich tu bieše.
[2150] To králi dobře slušieše.
K tomu jakožto král pravý
své posly s nimi vypravi,
jenžto pro ně učinichu,
do Řečské země je provodichu.
Kapitola XXXIIII.
[2155] Tuť nic nemeškáchu déle,
pojedúť převelmi vesele,
do Kunstopla města jede.
