A najviec v němečských zemiech to vzníše,
co Arnošt divóv činieše.
Kapitola stá devátá
Před ciesařem to se stavi
i před samu, ktož též pravi,
[5485] že jesti živ,
[…]text doplněný editorem[65]zde zřejmě část textu chybí
a kterak mu se s pohany vede.
Uslyšéc to jeho máti,
poče radostěmi plakati,
[5490] smutným srdcem vzdychajíci,
viděti jej žádajíci.
Odda se na náboženstvie
a na modlenie všelikaké
a řkúc: „Maria, milá matko,
[5495] uslyš mě, by mé děťátko
ve zdraví se ke mně vrátil.
Maria plná milosti,
slyš pro tvých sedm radostí,
jimiž s ty obdarována
[5500] a synem svým obdařena.
Račiž mě obdarovati
a tiem darem darovati,
bych uzřela syna svého,
jedináčka jediného
[5505] dřieve, než se má dušička
rozdělí z mého srdéčka.“
Kapitola stá a desátá
Tuť mátě rúčieho posla
kniežatóm do země posla,
proséc, aby před ní byli.
[5510] Jakož sú i učinili,
by před ciesařem byli
a za Arnošta prosili
a dobrým slovem se přimluvili.
To jí slíbichu učiniti
[5515] a milosti jemu dobyti.
Stalo se dne jednoho,
počechuť prositi [mnoho]text doplněný editorem
a dobrým se zmieňovati,
co sú jim oni zvěstovali
[5520] a v dobrodružství vypravovali.
Neb by byla jeho škoda
i jeho dobrého ploda,
by tak hanebně měl sjíti
a do země se nevrátiti.
[5525] O to často přemlúváchu
a před ciesařem to zdvíháchu,
tak že každý znamenáše,
že ciesař řeč přijímáše,
tak že knieže, také žáci,
[5530] k tomu lidí všelikací
z ust ho nikdy nepustichu,
jediné o něm vždy mluvichu,
neb ciesařová byla
za to každého prosila.
[5535] Uslyševši mátě toto,
vesela by velmi pro to.
Káza rychle listy psáti,
k svému synu chtiec poslati,
a řkúc: „Vzkazuji synu mému,
[5540] Arnoštovi zmilelému.
Slyšela sem, že jsi ve zdraví,
protožť, milý synu, pravi,
když to Bóh ráčil zjednati,
mě tvým zdravím utěšiti,
[5545] neproměňuj mého veselé,
nemeškajž, synáčku, déle.
S těmi, což jich ještě máš s sebú,
obveseltež mú útrobu.
Věz, žeť sem jedno tělo
[5550] s tebú, věz za celo
Rač se ke mně navrátiti,
smutnú mateř utěšiti.
Též sú kniežata prosili
