[1325] jižť jest jméno i to vše ztratil.
A protož nerodiž mě nutiti,
ani zaň viece prositi.“
Adlička řkúc: „Milý pane,
vždyť se po tvé vóli stane.
[1330] A však když má tvój hněv mieti
a pro zlé nevěrným znieti,
žel mi toho a přestanu
a tebe viec neupomenu.“
Tuť pak pošle k synu svému,
[1335] k Arnoštovi výtečnému,
řkúc: „Počátek i tvá vina
jest Jindřich, lankrabie z Rýna,
ten tě velmi křiva činí,
na tě praví hrozné viny.
[1340] I dnešní den vždy přivodí
a vždy hledaje tvé škody.
A žeť ciesař milosti nechce dáti,
než z země chce tě vždy vyhnati.“
Kapitola XXIII.
Arnošt slyšev tu novinu,
[1345] vzdeše snažně k Hospodinu,
řka: „Bože, ty znáš každého,
pravého i křivého.
Všeckna srdce rozeznáváš,
a však pravému vždy pomáháš.
[1350] Račiž mě vypraviti
a nad Jindřichem mě pomstiti.
Pozva Vecle i svých milých,
jenž při něm biechu, i jiných,
poče jim toho túžiti,
[1355] že jej myslé vypuditi
„neprávě a bez mé viny,
a ty sú mi vzkázali noviny.
Račtež, prosím vás, mně raditi
co s tiem jesti učiniti.“
[1360] Všickni tuto radu dachu
a mluviece jemu bez strachu:
„Dokavadž mi jeho hlava
ve zdraví bieše práva,
svého se drž a své země,
[1365] toť radíme všickni věrně.
A bude li tě chtieti vypuditi,
dámeť se radějše zbíti,
milý pane, podlé tebe.“
Tuť vezřev k Bohu na nebe,
[1370] poče velmi děkovati
i káza se všem zbierati,
ktož chtie podlé něho státi,
že chce ciesaře podstúpiti.
Odtud tajně na Rýn jede,
[1375] jakž Špýři hradu dojede,
tuť ciesař pomluvu jmějieše,
an sám třetí jedno bieše
s věrným Veclem, třetiem k tomu.
A tuť k ciesařovu domu
[1380] jeden se večer sebrachu
a třetiemu koně dachu.
Do domu s Veclem jidesta,
a jakž komněty dojidesta,
páni již v hospodách biechu.
[1385] Nižádného nevidiechu,
než Jindřicha a ciesaře.
Arnošt se k nima upaře,
učini hroznú popravu,
že stě Jindřichovi jeho hlavu.
[1390] Ciesař rúče odtud kroči,
sotně do kaply uskoči,
zamče se tam velmi rúče,
a však Arnošt naň nevztluče.
Jindřich vece: „Ach, ciesaři,
[1395] toť mě pro tě zlým obdaři!“
Viece nemože mluviti,
jediné by ráčil jeho mstíti.
Ciesař Bohu poděkova
a tato biechu jeho slova:
