poradichu,
že chtie ihned odtud vstáti
a k domovi se bráti.
Vzechu odtud odpuštěnie,
[5590] majíc plnost všeho chtěnie.
Všickni lidé, kteříž tu biechu,
je ctně odtud provodichu,
neb to slušie, že dobrého
ctně zpomínají každého ctného.
[5595] Vecle také všudy tudy
poctivého ke cti vzrudi,
že ctně musí činiti,
nechtě se též dopustiti.
Protož ctný ctně jmě ostaví,
[5600] že každý o něm ctně slaví.
Zlý se ke cti obleňuje
a tiem nikdy neziskuje,
neb toho [má]text doplněný editorem vina ztrátu,
svú zlobu má k věčnému platu.
[5605] Běda, kto v zlobě chce trvati,
neb na věčné zatracenie s ní musí jíti.
Kapitola stá dvanádstá
Odda se Arnošt na cestu,
přijedú k jednomu městu,
Iakz jméno jemu vzděchu.
[5610] Odtud na moře vsedechu.
Bóh se smilova nad nimi
jakožto nad sluhami svými,
jedenádst se neděl veziechu,
až se přes moře převezechu.
[5615] U Barim města přistachu
a tu všichni vysedachu.
Tu Mikuláše svatého
hrob jest, toho velikého.
Jdú k hrobu obětovat
[5620] a nábožně ofěrovat.
Tuť koně sobě kúpichu,
a což třeba, připravichu.
Tu zemřechu Bratfuzové,
jenž slovú Šironožcové,
[5625] jenž je vedl zdaleka s sebú,
oba umřechu v tu dobu.
Poče Arnošt jich pykati,
pak se na cestu obráti.
Do Frankrejchu upřiemo bra se,
[5630] v té zemi jistě dopta se,
že do Paniberka přijeti
ciesař má i hody tu jmieti.
To se k Vánocem blížieše,
a tu dvór býti jmějieše.
[5635] Daleko bylo voláno,
od ciesaře zvěstováno,
že ciesař chce sám tu přijeti
a tu dvór veselý mieti.
Kapitola stá třinádstá
Když se k městu přibrachu,
[5640] v jednom se lese položichu.
Z něho to město vidiechu
i ktož jede, opatřichu.
V neděli se ten den blížieše,
k tomu Štědrý večer bieše.
[5645] Toho dne paní Adlička,
jeho srdečná matička,
přenáramně vesela bieše.
Snad jejie srdéčko čijieše,
že syn jejie má přijeti
[5650] a ji velmi utěšiti.
Ač jeho před sebú neměla,
ale srdcem svým jej viděla.
