neboť žold bohatý dává
podlé kniežecieho práva.“
[4990] Arnošt poče vesel býti,
hospodáře tak prositi:
„Rač to králi pověděti,
chce li mě v své službě mieti?“
A na tom se s ním ostavi,
[4995] že mu šest ořóv připraví,
ať ty kúpí a sukna k tomu
a což nám potřebie komu
oděvu svého práva
podlé oné země mrava.
[5000] Tak jakž vidúc jiní toto,
ctiechu je převelmi pro to
i pro čest, jenž tu plodiechu,
všichni je obecně ctiechu.
Tak hospodář hosti toho
[5005] před králem chváli jeho mnoho
i pravi o nich směle.
Král mu kázal, aby směle
jim přikázal před ním býti
a k tomu jich všech prositi.
[5010] A s tiem hospodář přijide,
Arnošt uslyšev to i jide.
Král jej přijav velmi míle,
neb jemu bieše o všem píle.
Zatiem král Arnošta poje
[5015] v stranu jiných, do pokoje,
poče mu toho túžiti,
že jej myslé zahubiti.
Jmenuje babylónského
a vévodu damaštského,
[5020] z Alaptola kněze toho,
a kterak jej hubí mnoho,
chtiece pod se jej podbiti
a křesťanstva jej zbaviti.
„A v krátkých dnech ten rok přijide
[5025] a v tom příměřie naše vyjide.
Tuť chtie na nás cele vstáti.
Chceš li podlé mne zóstati
pro křest a pro jméno Božie,
a nelitujíce svých koží,
[5030] a rač mi k tomu poraditi,
což mám s nimi učiniti.“
Odpovědě Arnošt toto
a řka: „Kříž sem vzal na se proto,
chtě k Božiemu hrobu jeti
[5035] proň, jenž ráčil za nás trpěti.
Mnoho set sem jměl s sebú
bratří u pravú dobu,
jenž by se mnú rádi byli
a s pohanstvem se rádi bili.
[5040] Ale těch jest pomoc sešla
mně a pohřiechu odešla.
Jedno, Bože, pomáhati
rač jim a svú milost dáti.
Protož tvój žold mně vděk nenie,
[5045] ale pro Božie umučenie,
že se ráčil naroditi
a nás svú krví svatú vykúpiti.
Protož chci bojovati,
podlé tebe s svými státi.
[5050] Jmámť obra k tomu jednoho,
viem, žeť ten škodí velmi mnoho.
Saracénóm jiným své okáže zloby,
shledáš, coť on popósobí.“
Král tiem počel vesel býti
[5055] a poče jej velmi ctíti.
Tuť svú smlúvu utvrdichu
a odtud se rozlúčichu.
Arnošt do hospody jide.
Král v hospodě zapovědě,
[5060] by, což káže, učinili
a jej na vše strany ctili.
Kapitola stá
Den se pak ten blížieše,
jenž příměřie vyjíti chtieše.
