[175] neb od toho pána země
byla všechna obdarována velmě.
Počel se ctí štědrý býti,
poče všechny dařiti,
mier, pokoj v zemi učini,
[180] tak že jeho nižádný nevini.
Kapitola pátá
V ten čas mocný ciesař bieše,
Otta sobě jméno jmějieše.
Tomu kniežata i králi,
velicí i také malí,
[185] poslušni svú službú biechu,
obecně veň slušiechu,
neb své kniežetstvie byl ukázal
a pod svú moc také přivázal,
že se jeho všichni báli
[190] a k jeho kázaní stáli,
nebo mier a pokoj všudy plodil.
A ktož koli jemu uškodil,
nad ním kázal popraviti
a tiem všechny uměl uhroziti,
[195] neb to tak byl osnoval,
že všem štědrost ukazoval,
ktož mu se neprotivili,
a kteří pak protivni byli,
takové táhl bez meškánie,
[200] hledaje jich zahubenie.
Jehož i dnes jménem znají,
ve všem dobrém zpomínají.
Ten ustavil město šťastné,
ve všech práviech ovšem věhlasné.
[205] Tiemto slovem potvrditi směji,
tomuť městu Maidburk {Magdeburg}marginální přípisek mladší rukou dějí.
Tu jesti ustavil klášter krásný,
svatému Maurici šťastný
i všem tovařišóm jeho,
[210] tuť památka jeho.
Ctné kanovnictvo vypravi,
biskupa slavně ustavi,
k tomu hradóv, tvrzí mnoho,
(i podnes jemu děkují z toho)
[215] dal i svými listy stvrdil
a to na věčnost potvrdil.
Holdují biskupu tomu,
jemu slúžie a nikomému.
To biskupstvie osnováno
[220] a tak štědře jest nadáno
i zpomínajíť ciesaře toho,
nebť jest nadal zbožie přieliš mnoho.
Kapitola šestá tuto se píše
Malý čásek přijide,
tu mu žena s svieta snide.
[225] Krásnú ženu velmi mějieše
a ta Diana slovieše.
Ta ve cti byla schována
a v náboženství svrchovaná.
V Maidburce v tom kanovničství
[230] pochována, v tom biskupství,
ješto ciesař sám ukládal
a je bohatstvím byl nadal.
Tuť pravie jisté noviny,
že Bóh divné divy činí
[235] skrze tvárnost té žádúcie
ciesařové, dřieve kstvúcie.
Potom sta se dne jednoho,
a nevyjide tomu času mnoho,
ciesař podlé přirozenie
[240] uloži své všechno myšlenie
na milosrdnú porobu,
žádaje pojieti robu,
s níž by přebýval v radosti
