a navěky uškodilo,
bych já křivdu chtěl mluviti.
Proč mi v tom nechceš věřiti
[900] a věříš lépe nevěrnému
pastorku, člověku zlému,
jenž tobě nic dobrého
přeje, jedno všeho zlého,
jenž tě myslí zahubiti
[905] tu, kdež by mohl tebe dojíti.“
Kapitola šestnádstá
A když ten tak lstívě mluvieše,
ciesař svým smyslem blúdieše,
nevěda co pověděti,
však vece: „Toť musím řéci,
[910] tiem mě najviec túha v sobě,
maje matku jeho za ženu sobě,
že mi se jest unáhliti,
jie a jemu nevěřiti.
Neb mi se zdá u mém smysle,
[915] an cele zle o mně Arnošt myslí,
že by mátě spieše jemu
přála smrti tak zlému,
než by mi co mělo býti.
V tom jí cele chci věřiti,
[920] kromě když jest kto tak křivý
člověk nepravý a lstivý.
Chci se jeho vždy varovati,
jeho zlého vždy se vystřéhati.
Račiž právě obmysliti,
[925] kterak chceš s ním okolo jíti.“
Jindřich odpovědě jemu,
ciesařovi i ujci svému,
a řka: „Myslilť sem takto sobě,
jakž já nynie pravím tobě:
[930] Přisiehli sme tomu zlému,
tvému pastorku křivému,
já i jiných kniežat mnoho.
Pošliž po ně a nenechávaj toho,
jakž se sjedú k tvému dvoru,
[935] rciž znamenitě každému:
V jedné zemi dva rychtáře
nechceš mieti, ani vladaře.
Tudy my přísahy zbudem
a sobě svobodni budem,
[940] že naň nebudeme dbáti,
jediné se tebe báti.
A takéť mu uškodí,
Arnoštovi, neb všudy plodí
po zemiech turnaje i klánie,
[945] v tomť má všecko své žádanie.
Jak z své země vyjede,
od tebe daleko odjede.
Tuť já v zemi upadnu,
kohož kolivěk popadnu,
[950] dá liť Bóh, přemohuť jeho.
A pakli by jich bylo mnoho,
máš své lidi mi poslati,
jenž mi budú pomáhati.“
O to se oba smluvista
[955] a se slibem ujistista.
Kapitola sedmnádstá
Káza listy ciesař psáti
a kniežatóm rozeslati.
Káza, by brzo přijeli,
tak se biechu prvé sněli.
[960] Přikáza všem pověděti,
že vladaře nechce mieti
Arnošta a že jej zbavuje
a vladarstvie odlučuje.
