velikému i malému,
podlé sokolového hniezda
u každého jako hvězda,
znamenie každého,
[4150] ženy, muže všelikého.
Tygropides, toť já znaji,
po latinsku a neb pilatisky jim řiekají.
Velikých životuov biechu,
což žen a neb mužóv vidiechu.
[4155] Tak jdúce, cestú nadlapachu
širokú, po niež se bráchu
k jednomu hradu krásnému.
Tehdy blížiece se k němu,
uzřechu jakž sama ctného
[4160] člověka dosti sličného,
anť v kratochvíli túlá se.
Uzřev tyto, k nim odda se.
Naliť to hospodář bieše,
jenž na tom hradě vládnieše.
[4165] Da jim vítanie, tak mniechu,
neb jemu nerozomiechu.
Vede je na svój hrad cele,
da jim všeho dosti směle.
Sukna nesú před ně dosti,
[4170] odějie se podlé štědrosti.
Jakž velmi nesličný bieše,
však k nim přeštědře činieše
a všem svým lidem rozkázáše
a při své milosti přikázáše,
[4175] aby jich poslušni byli,
a což káže, učinili.
Tuť se ctichu na vše strany,
neb kázachu jako páni.
Ten pán mocný hrabie bieše,
[4180] převelmi dobré slovo jmějieše.
Kapitola osmdesátá
V ty časy kázal král volati
a všechněm u sebe býti.
A ktož koli nepojede
a k jeho dvoru nepřijede,
[4185] tenť králóv hněv bude mieti.
Toť káza všem pověděti.
Přijede v čas a v tu dobu
hrabi, pojem hostí s sebú,
i co svých měl, ke dvoru se bráše.
[4190] A jakž tam brzy dopta se,
tak před králem pověděchu,
neb těm hostem se velmi diviechu,
že hrabie přijel s takými,
s hostmi neslýchanými,
[4195] jenž jich v té zemi nevídáno
bylo, ani slýcháno.
Tuť poběhnú na vše strany,
panici, panie, panny i páni,
chtiec ty hosti ohlédati,
[4200] a kterakých jsú mravóv, zkusiti.
Kapitola osmdesátá prvá
Král to vzvěděv, hrabí vzkáza,
by před ním byl s hostmi, rozkáza.
Hrabie uslyšev to, jide
a před krále s hostmi přijide.
[4205] Král mu s hostmi da vítanie,
byloť jest snažné ohledávanie
od krále i od zeman také
i od panie všelikaké,
převelmi se diviece
[4210] a to obecně mluviece,
že jsú takých nevídali,
ani v jich zemi kdy bývali.
Hrabie přinese
