obětovat
[5620] a nábožně ofěrovat.
Tuť koně sobě kúpichu,
a což třeba, připravichu.
Tu zemřechu Bratfuzové,
jenž slovú Šironožcové,
[5625] jenž je vedl zdaleka s sebú,
oba umřechu v tu dobu.
Poče Arnošt jich pykati,
pak se na cestu obráti.
Do Frankrejchu upřiemo bra se,
[5630] v té zemi jistě dopta se,
že do Paniberka přijeti
ciesař má i hody tu jmieti.
To se k Vánocem blížieše,
a tu dvór býti jmějieše.
[5635] Daleko bylo voláno,
od ciesaře zvěstováno,
že ciesař chce sám tu přijeti
a tu dvór veselý mieti.
Kapitola stá třinádstá
Když se k městu přibrachu,
[5640] v jednom se lese položichu.
Z něho to město vidiechu
i ktož jede, opatřichu.
V neděli se ten den blížieše,
k tomu Štědrý večer bieše.
[5645] Toho dne paní Adlička,
jeho srdečná matička,
přenáramně vesela bieše.
Snad jejie srdéčko čijieše,
že syn jejie má přijeti
[5650] a ji velmi utěšiti.
Ač jeho před sebú neměla,
ale srdcem svým jej viděla.
Hrozná se jí radost zdáše,
ano jejie srdce plesáše.
[5655] Poče všem paniem praviti
a řkúc: „Nelze mi smutnu býti.“
A zatiem Arnošt posla svého
vypravi velmi múdrého.
Ten se k městu ihned vybra,
[5660] ku královně se múdře přibra.
Poče jie to zvěstovati,
koláče na nie žádati,
že její syn milý
od města nenie vzdáli.
[5665] I poče rady prositi,
kterak jim lze učiniti.
Kto veseleji nežli matka
pro přieštie svého děťátka,
Boha chváléc přieliš mnoho,
[5670] poslu děkujíce z toho:
„Když syna mám viděti,
musíš dobrý koláč mieti.“
Kapitola stá čtrnádstá
Rozkáza pak mátě jeho jemu
s dobrú myslí, poslu ctnému,
[5675] a řkúc: „Tak máte učiniti,
jakž tě chci naučiti.
Hospodáře ptáti dobrého
a k vaší věci tajného.
Kažiž dosti hotovati
[5680] a s večeří vás čekati,
tak se jim do města bráti
a s tiem tajně činiti,
ať vás dvořené nezvědie
ani jiní také oslédí.
[5685] Když k jitřní budú zvoniti
v klášteře, kaž jim tu býti.
A jáť také nepomeškám,
přijíti
