Arnošt to vše od nie slyše,
poděkova a velmi vzdyše
[5800] a řka: „Milá matičko moje,
máť se státi vóle tvoje.“
Matka srdečně mluvieše,
a všakž nebezpečna bieše.
Do své stolice se vráti
[5805] a své modlitby neukráti.
Převelmi náramně plakáše,
k Matce Božie vždy voláše,
by spomenúc Boží Matka
na smutek svého děťátka,
[5810] ráčila ji utěšiti
a jejiemu synu pomocna býti.
Božie Matce se modléše,
jakž najviece mohúc chváléše,
a řkúc: „Královno všeho nebe,
[5815] jáť v svém smutce prosím tebe,
pro tvú čest i pro tvé chvály,
kdyžť sú se od počátka dály,
kdyžť jest od Boha sesláno,
archanjelem zvěstováno,
[5820] že s Božím synem počela
a muže jsi nepoznala,
že matkú i pannú také
sloveš při cti nejednaké,
pro čest i pro své dóstojenstvie
[5825] i pro své cti i obecenstvie,
pro to, že s plná milosti,
a pro svých sedm radostí
rač mi dnes pomocna býti
a mě s mým synem utěšiti.“
Kapitola stá šestnádstá
[5830] V tom klášteře silno bieše
tak, jakož toho dne hodně slušieše.
Po jitřní se obráti
biskup, poče sám kázati.
Poče vykládati svaté Čtenie,
[5835] kterak Augustus měl své chtěnie.
Ten ciesař kázal volati,
vešken svět přikázal popsati,
by každá vlast byla psána
a daň od každého dána.
[5840] Pak o Božiem narození
a jeho milé matky oslavení
poče krásně vykládati
a tudy připravovati
k náboženství všelikého,
[5845] ciesaře, také i jiného:
Takť jest Matka Boží byla
ten den syna porodila,
jenž se ráčil ponížiti
a chtě vešken svět vykúpiti.
[5850] Když to vše vyložil bieše
a již přestati chtieše,
Arnošt chtě ukázati
v tom své matky poslúchati,
potře se tam bez ohledy,
[5855] kdež ciesař v stolici sedi.
K jeho nohám křížem pade,
neznámú prosbú napade
a řka: „Ciesaři, milý pane,
jakž ráčíš, tak se již stane.
[5860] Rač to pro Bóh učiniti
a mně svój hněv odpustiti.“
Kapitola stá sedmádstá
Ciesař „odpúštějiť“ vece,
„jedno polepši sebe brzce!“
Ujem za ruku jej vyzdviže,
[5865] a dřieve, než ho dozdviže,
