přinese jich oděnie
před krále na pochválenie.
[4215] Král se jemu poče velmi diviti
a ihned hrabie prositi,
by se těch hostí zbavil
a jemu je ostavil.
Hrabie prosbu krále svého
[4220] uslyše bez odpoviedanie všeho.
Král pokúšeje přikáza,
oř velmi krásný přivésti rozkáza.
Připravivše osedlachu,
Arnoštovi jeho podachu.
[4225] Vsede na ten oř [s]text doplněný editorem smělostí,
poče jej rytiersky buosti.
Tak se král i všichni diviechu,
kteřížto na Arnošta patřiechu.
Král to uzřev, pozva svého
[4230] komorníka tajemného,
káza všem ořóv dobyti,
a což káží, to všechno učiniti.
Komorník uslyšev královo kázanie,
i doby ořóv bez meškánie.
[4235] I což koli chtěli mieti,
toť každému káže vzieti
jakožto u krále mocného,
ve všem zboží bohatého.
Kapitola osmdesátá II.
Viece než do roka u krále biechu
[4240] a tu se všichni naučichu
jich jazyku i jich činu,
děkujíce z toho Hospodinu,
tak že mohli dobře zbýti
a s každým se smluviti,
[4245] že již vzácnější biechu,
neb jich mravóm rozomiechu.
Potom by pak dne jednoho,
král měl kratochvíle mnoho,
posla po Arnošta ctného,
[4250] po samého jediného.
Poče jeho velmi prositi,
by všecko chtěl praviti,
co jest a kterak se jest dálo,
že tam přišel, a jak se jest stalo.
[4255] Arnošt všecko pořád pravi,
rod i vyhnánie své vypravi,
co mu se dálo na moři,
a kterak sú byli u velikém hoři
a kterak sú přišli do země,
[4260] to vše jemu vypovědě.
A kterak mysléše k Božiemu hrobu,
pro Bóh trpě mnohú psotu,
to vše jemu poče praviti.
Král počel tiem vesel býti
[4265] a divě se velmi z toho,
kterak sú měli příhod mnoho.
Pojem jej na svój dvor, naň hledě
a s ním tovaryšsky sede.
Tuť všem svým lidem rozkáza
[4270] a při své milosti rozkáza,
aby Arnošta poslušni byli
a to všecko učinili,
což káže, bez meškánie,
tak by jeho přikázanie.
Kapitola osmdesátá třetie
[4275] Ob mezi jeden lid bieše,
ten široké nohy jmějieše.
Ti lidé obyčeje
