Arnošt, by hotovi byli
a všickni se oblačili.
Když pak všickni hotovi biechu
a helmy na rytieře vzdiechu,
káza se všem na hotově mieti
a korúhev rozprostřieti.
Káza velikým i malým,
by na korúhev všickni hlédali,
v bielém poli kříž červený
by v korúhvi rozprostřený.
Korúhev poruči ctnému
Veclovi, hrabí slovutnému,
tomu napřed káza jíti
a naň všem jiným patřiti.
Kapitola čtyrydcátá
Pojedú ti ctní rekové
[2465] proti tvrdosti hradové,
mužská srdce všickni majíc,
pro hlad na životy nedbajíc.
A když se k hradu blížiechu,
nižádného neslyšiechu
[2470] ani na zdech, ani na věžiech
ani v hradě, ani v tvrziech.
Mnějiechu, by jim otevřeli
a je oklamati chtěli.
Všickni domněnie jmějiechu,
[2475] protož v hrozném strachu biechu.
Arnošt jako vítěz pravi
jich smysly jako mravy
a řka: „Co darmo sobě mníte
a sobě tesknost činíte?
[2480] Dřieve než bych hradu toho,
a trpěv na moři mnoho,
neohlédal, chci ostati
a životem svým skonati.
Divně by se mělo státi,
[2485] by mě chtěli oklamati.
Snad se sami oklamají,
až ny vítězné poznají.
Protož, mé milé hrdiny!
ne pro zbožie ani dědiny,
[2490] ale pro čest a pro jmě Božie
dobudem zde věčného zbožie.
Držtež se všichni v hromadu,
poďtež u vítězskú ohradu.
Snad se nedáme zespati
[2495] tomu, kto nás chce zklamati.
Nebo bychom myslili
a se zase navrátili,
hradu neohlédajíc toho,
každý by nás haněl z toho.
[2500] Toho bychom nenabyli.
protož než bychom cti zbyli
a to slovo na se vzeli,
že bychom hladem umřeli,
dotiehneme ctného práva,
[2505] bijme se, dokavadž nás stává.
Bóh, jenž všechno móže,
komužť ráčí, vždyť spomóže.“
Kapitola XLI.
Arnošt s Veclem napřed jidechu,
a když přes most v hrad přijidechu,
[2510] počechu vítězně trvati,
svými hlasy všickni zpievati,
„Pomiluj ny!“ spievajíce
a k Hospodinu volajíce.
Tuť ani sám ani sama k tomu
[2515] neby nikohého v domu,
hospodáře ani hospodyně,
neby kto hosti přivine,
by byl dada kto vítanie.
Tepruv jmějiechu ostrabenie,
[2520] počechu se ohlédati,
