hroznú zpósobu uzřechu.
Každý dóm obezstřen bieše
drahým suknem, jenž se stkvieše.
[5410] Ondeť panie, panny k tomu
překraššie z každého domu
proti králi vyhlédají,
hostem vítanie dávají.
Kto chce tomu nevěřiti,
[5415] což mi tomu učiniti?
Králi k hostem bieše píle,
povede je v svój dóm míle.
Což od hlasóv móže býti,
jakž kto móže vymysliti,
[5420] těm před sebú býti káza
a všem hlásati rozkáza.
Tuť se sta hrozné jásanie,
přijdú panny i panie
těmto hostem na poctěnie.
[5425] Najvětčie bieše hleděnie
na ty potvory, což jich tu bieše,
ješto Arnošt s sebú jmieše.
Král v své mysli jmějieše
a je velmi předraze ctieše.
[5430] Potom Arnošt mysle vstáti,
poče odpuštěnie bráti.
Král ho nechtieše propustiti,
však mu musí odpustiti.
Bohatě jej velmi daři
[5435] a všecko vojsko jeho obdaři.
Ten král, což slíbil, to vše splnil
a nadto viece naplnil.
Čtyři kniežata vypravi,
dav jim přieliš dosti ztravy,
[5440] tu jej, i což jich jmějieše s sebú,
provedú k Božiemu hrobu.
Kapitola stá osmá
Když již v Jeruzalémě biechu,
s pohany se rozlúčichu.
Pohané se zase brali,
[5445] Arnosšt s svými tam zóstali.
K Božiemu se hrobu bráchu,
tuť obět obětováchu.
A z těch, ješto jměl divníkóv,
templských pánóv v tom domu,
[5450] uda jich proboštovi tomu.
Hrozná milost, což tu bieše,
což Arnošt o ní slyšieše.
Tuť v Jeruzalémě poosta
a dobře do roka osta,
[5455] Sarécenóm léta toho
učini škody přemnoho.
Řiedký den, by se nebili
a mnoho pohanstva nezbili.
Jednoho dne boj bráchu,
[5460] druhého dne šturmováchu
tak, jakž těch pánóv škodníky
i jich všecky protivníky
z Božie pomoci tepiechu,
na nich vždy ziskováchu.
[5465] A což pohanstva pobil,
neb které kořisti dobyl,
to vše templským zachoval
a na Boží dóm ofěroval.
A nic sobě nezachováše,
[5470] jedno všecko obětováše.
Mnozí pohané tu zbiti,
Pane Bože, daj jim toho užiti,
tomu, ktož tu bojoval
a pro tvé jméno pracoval.
[5475] Takž ty noviny projdú
a ve všecky země dojdú,
že Arnošt takú věc plodí
a pohanstvu bojem škodí
a tak dobrodružsky činí.
[5480] Nižádný ho v ničem nevini.
