[5265] to vše brali vedlé chtěnie.
Nevěděchuť jeho kam dievati,
když se počechu o ně bitovati.
Kapitola stá čtvrá
Na bojišti tu král poosta,
tři dni pořád tu osta.
[5270] Pohané počechu láti
a svým bohóm neděkovati.
Kteříž z pohanóv i s svých tu biechu,
jenž které rány jmějiechu,
těm král pokoj káza mieti
[5275] a lékařóm k nim přizřieti.
Káza jich dobře hlédati
a všem ctnú potřebu dávati.
Arnošt velmi vesel bieše,
neb co král kdy smutku jmějieše
[5280] nebo měl, z Božie moci
pozbyl i s jeho pomocí.
Z toho král mu děkováše
a všechněm přikazováše,
by jej ctili na vše strany.
[5285] Panici i také páni
jemu velmi děkováchu,
co sám káže, slibováchu.
Po třetiem dni pak stalo se,
král do Ubiana bráše se,
[5290] anoť proti nim stěžie,
na vše strany lidé běžie,
králi dávajíce milé vítanie.
K tomu krásné mnohé panie
proti nim jidechu i jediechu,
[5295] Arnošta krásně přijechu.
Tuť ctichu jej na vše strany
a k tomu jeho všechny pány.
Arnošt poče potom státi
a poče k vězňóm přihlédati,
[5300] čině čest i radost i veselé,
toť vám pověděti směji cele.
Neb to slušie všelikému,
radost ploditi raněnému.
Tiemť každý svú šlechtu ukáže,
[5305] když jim milosrdenstvie okáže.
Když tu dvanádst nedělí biechu,
pak vězňové prosiechu
Arnošta, by ráčil jíti
před krále a jeho prositi,
[5310] by pro ně i pro jich ztrátu
vzal, jakúž sám chce výplatu,
že se chtějí vyplatiti,
bez čehož sám neráčí býti.
Kapitola stá pátá
Ihned Arnošt před krále jide
[5315] a jemu tu řeč povědě.
Král vzem radu s svými i s ním,
po něm odpovědě to jim,
chtie li vězni mierem státi
a jim toho pomáhati,
[5320] ač kto proti nim vstane,
z jiných vlastí, snad pohané,
by jim věrně pomáhali
a toho nenechávali.
A to aby jisto bylo,
[5325] ničímž se nepochybilo,
aby svými dětmi vládli
a proti nim nebyli v táli.
A k tomu král penězóm chtieše,
od toho Arnošt radieše.
[5330] Odradiv, s tiem k vězňóm jide
a k jich prosbě odpovědě.
Vězňové se sem i tam vrtiechu
a o to smluviti se dachu,
že na škodu viec nemají býti
[5335] a křesťanóm to chtie ujistiti.
K tomu také, kterýž
