a tento hrad ohlédali
i ty lidi, ktož tu bydlé,
ať nás rúče neosidlé.
Jsú li křesťané, to zvieme
[2415] a jim s hroznú prosbú dieme,
chce li nám stravy přieti,
za to naše zbožie vzieti.
Pakli pohané ti budú,
s těmi dojdem jistě trudu.
[2420] Však podlé pravdy praviece,
či jich bude mnoho viece,
a my se proto vybrali
a kříž pro Bóh na se vzeli,
jest li nám tu tesknost mieti,
[2425] že nám hladem umřieti,
každý podlé ctného práva
braň se, donidž jeho stává.
Čiň každý, co má činiti,
dajme se raději všickni zbíti!“
[2430] Všickni toho pochválichu
a tam posla vypravichu.
Kapitola tridcátá osmá
Jide posel nemeškaje
a okolo hradu spytaje,
nižádného nikdiež uzřéti
[2435] nemože, ani slyšeti.
Vráti se k svým a zvěstuje,
to za pravdu vypravuje,
že v té veliké ohradě
nižádný nenie na tom hradě.
[2440] Všickni se tomu diviechu
a to za najvětší div jmějiechu,
že tak tvrdě i bohatě
ten hrad svietí jakožto v zlatě,
By pak lidí neměl v sobě,
[2445] tak mluviece, v té útrobě,
jedno sobě vymyslichu
a toho všickni potvrdichu,
chtiec na hrad se valně bráti.
Tuť poče rozkazovati
[2450] Arnošt, by hotovi byli
a všickni se oblačili.
Když pak všickni hotovi biechu
a helmy na rytieře vzdiechu,
káza se všem na hotově mieti
[2455] a korúhev rozprostřieti.
Káza velikým i malým,
by na korúhev všickni hlédali,
v bielém poli kříž červený
by v korúhvi rozprostřený.
[2460] Korúhev poruči ctnému
Veclovi, hrabí slovutnému,
tomu napřed káza jíti
a naň všem jiným patřiti.
Kapitola třidcátá devátá
Posel jide, nemeškaje
a okolo hradu zpytaje,
nižádného nikdiež uzřieti
nemože, ani slyšeti.
Vráti se k svým a zvěstuje,
to za pravdu vypravuje,
že v té veliké ohradě
nižádný nenie na tom hradě.
Všichni se tomu diviechu
a to za najvětší div jmějiechu,
že tak tvrdě a bohatě
ten hrad svietí jakžto v zlatě,
by pak lidi neměli v sobě,
tak mluviece v té útrobě.
Jedno sobě vymyslichu,
a toho všichni potvrdichu,
chtiec na hrad se valně bráti.
Tuť poče rozkazovati
