[715] bráti.Ciesař je se zaslibovati,
řka, že rád chce proň učiniti,
na němž by směl co požádati.
Arnošt pokloni se jemu
z toho jako pánu svému,
[720] řka: „Děkujiť tvé ctnosti,
dostiť mám na milosti.“
Vzem o dobu odpuštěnie,
bra se pryč bez meškánie.
Zatiem ciesař s svú Adličkú,
[725] tú laskavú jediničkú,
velmi přemilostivě biesta,
k sobě pravú vieru mějiesta.
Protož pro milost otáza se,
na jejieho syna pta se,
[730] chtě jej na svú práci vzieti
a jej za svého syna vzieti.
Kapitola jedenádstá
Posla pro Arnošta ctného,
v ten čas velmi slovutného.
Ten uslyšev to kázanie,
[735] přijede bez meškánie.
Protož ciesař bez omyle
přije jeho velmi míle.
Tak milé máti jemu
da vítanie, synu svému.
[740] Tuť před nimi s kázní stáše
a oběma děkováše.
I ovšem hodno toto bieše,
že ciesař k němu mluvieše,
řka: „Bez toho nechci býti,
[745] že vždy musíš učiniti.
Chci tě jako syna jmieti
a ode mne máš přijieti,
že máš v zemi mocen býti
a všicku zemi súditi,
[750] neboť sú mně to milí
moji zemané radili,
by súdil podlé jich rady,
podlé této země vnady,
by se mne také dotázal
[755] a tudy ke mně se zavázal,
nebť chci mieti tě povinna
tak jakožto vlastnieho syna.“
Kapitola dvanádstá
Arnošt jemu odpovědě
a řka: „Pane, toť povědě,
[760] k tomuť sem já nepříhoden,
ani k súdóm také hoden.
Nenieť časóv mé mladosti
a ty kniežat máš předosti,
jimžť jest slično poručiti,
[765] račiž mě toho zbaviti.“
Zemené se srazichu,
Arnoštovi pověděchu,
řkúc: „Tatoť se řeč tobě nehodí,
nespomáháť, ale škodí,
[770] neboť sme na tom přisiehli
a o tě se všickni smluvili,
že máš náš obránce býti
a všicku zemi súditi.“
Arnošt vece: „Milí páni,
[775] proti tomu já se nebráni,
když se vám zdá vše podobno,
i mému ciesařovi hodno.
V to se rád chci uvázati
a mně máte holdovati,
[780] byste vždy se mnú stáli
a mně s věrú pomáhali.“
To oni hned učinichu
a jemu všickni slíbichu.
Tuť se poče mužně mieti,
[785] a nerodiešeť nikdiež peněz vzieti,
peněz žádných proti právu.
Tudy měl ode všech slávu,
dobří dobře mu súdiechu,
však jeho zlí nenávidiechu.