korúhví se trúce.
Toť již směji řéci směle:
Svítězíme tuto cele!“
[3485] Ti, jenž u mosta tu biechu,
jakž tyto lidi uzřechu,
bezděkyť se rozrazichu
a od brány postúpichu.
Tato dva zatiem vyniknú
[3490] a proti svým heslem křiknú.
Učinichu sobě plano,
v oné húšti tak prostrano,
že jich mnohonádst ranichu
a množství z jich k tomu zbichu.
[3495] Sjidechuť s hradu bez potaza
a k tomu beze všeho úraza.
Odtud rúče pospiešiechu,
neb jim nebieše do smiechu.
Dobře tisíc branných bieše,
[3500] což jich Arnošt s sebú jmějieše.
Kapitola šedesátá druhá
Kdy již podál od hradu biechu,
mnoho zástupóv vidiechu,
aniť se sem k hradu chýlé.
Blížeť biechu než čtvrt míle.
[3505] Pro nevěstu ti jediechu,
neb ji ohlédati chtiechu.
Ale nic sú nevěděli,
kterakú sú práci na hradě měli.
Tiť všichni jmějiechu lučiště,
[3510] k tomu výborná střeliště.
A kteří na hradě byli,
tiť se všichni připravili,
jdúc po těchto rotami,
svým veslem i s korúhvami.
[3515] Ti pak, jenž k hradu jediechu,
a jakž tovařiše své uzřechu,
ihned před koráb rúče hnáchu
a jim do korábu nedachu.
Tak se sta, že nemohúc zbýti,
[3520] musichuť se s nimi bíti.
Jak se sjidechu, tak se poznachu
tito rekové bez strachu.
Aniť sekú, aniť bodú
a činiece jim velikú škodu
[3525] na životech i na koniech,
volajíce vždy: „Po nich! Po nich!“
Kohož kolivěk dosiežechu,
viec jemu jména nevzděchu.
Tuť jich velmi mnoho zbichu.
[3530] Pak se oni domyslichu
a na prostrano se rozlúčichu.
A tito hrozně střielechu
a okolkem je obklíčichu.
Šípové se všech strán na ně letiechu,
[3535] tuť jim nebylo do smiechu,
nebo jediechu zlú jíchu.
Neboť jich mnoho set bieše
a každý na ně střieléše.
K tomu na koniech byli,
[3540] jakž chtiece, tak se blížili.
Kapitola šedesátá třetie
Arnošt pak uzřev, že jim nemóž odolati,
poče s svými postúpati
a k moři se blížieše
a skrze nepřátely se třieše.
[3545] Jakž mnoho set branných měli,
však vítězně je projeli.
Tuť jich dva tisíce sešlo
