biskup, poče sám kázati.
Poče vykládati svaté Čtenie,
[5835] kterak Augustus měl své chtěnie.
Ten ciesař kázal volati,
vešken svět přikázal popsati,
by každá vlast byla psána
a daň od každého dána.
[5840] Pak o Božiem narození
a jeho milé matky oslavení
poče krásně vykládati
a tudy připravovati
k náboženství všelikého,
[5845] ciesaře, také i jiného:
Takť jest Matka Boží byla
ten den syna porodila,
jenž se ráčil ponížiti
a chtě vešken svět vykúpiti.
[5850] Když to vše vyložil bieše
a již přestati chtieše,
Arnošt chtě ukázati
v tom své matky poslúchati,
potře se tam bez ohledy,
[5855] kdež ciesař v stolici sedi.
K jeho nohám křížem pade,
neznámú prosbú napade
a řka: „Ciesaři, milý pane,
jakž ráčíš, tak se již stane.
[5860] Rač to pro Bóh učiniti
a mně svój hněv odpustiti.“
Kapitola stá sedmádstá
Ciesař „odpúštějiť“ vece,
„jedno polepši sebe brzce!“
Ujem za ruku jej vyzdviže,
[5865] a dřieve, než ho dozdviže,
poznav jej, vezřev mu v oči,
tepruv sem i tam myslí vztoči,
vida člověka onoho
a želeje velmi toho,
[5870] že se tak marně dopustil
a jemu svój hněv odpustil.
Zatiem kniežata tu biechu
a k ciesaři přistúpichu,
počechuť snažně prositi,
[5875] aby ráčil odpustiti,
a řkúc: „Že s hněval se již dosti,
neodpoviedaj jemu milosti.“
Ciesař tomu odpovědě:
„Co sem promluvil, to vědě.
[5880] Toho nechci zase jíti,
ač to móž podobno býti.“
Všichni pochválichu toho,
by vesela Adlička, matka Arnoštova, z toho,
anoť jí onen i onen zvěstuje
[5885] a tomu se každý raduje.
By veselé na vše strany,
ondeť kniežata i páni,
panny krásné i panie k tomu,
i ktož šel do králova domu,
[5890] jim dávajíc všeckněm vítanie.
Tuť by hrozné tancovánie.
Musichuť oni pútníci
tu ne po své vóli býti,
neboť s nimi tancováchu
[5895] a radostně přebýváchu.
Což Arnošt ryčníkóv jmějieše,
těm se každý divieše,
neb jest jimi zemi obnovil
a ty ciesařovi ostavil,
[5900] piedimužíka onoho,
k tomu ušáka jednoho.
