skonati.Divně by se mělo státi,
[2485] by mě chtěli oklamati.
Snad se sami oklamají,
až ny vítězné poznají.
Protož, mé milé hrdiny!
ne pro zbožie ani dědiny,
[2490] ale pro čest a pro jmě Božie
dobudem zde věčného zbožie.
Držtež se všichni v hromadu,
poďtež u vítězskú ohradu.
Snad se nedáme zespati
[2495] tomu, kto nás chce zklamati.
Nebo bychom myslili
a se zase navrátili,
hradu neohlédajíc toho,
každý by nás haněl z toho.
[2500] Toho bychom nenabyli.
protož než bychom cti zbyli
a to slovo na se vzeli,
že bychom hladem umřeli,
dotiehneme ctného práva,
[2505] bijme se, dokavadž nás stává.
Bóh, jenž všechno móže,
komužť ráčí, vždyť spomóže.“
Kapitola XLI.
Arnošt s Veclem napřed jidechu,
a když přes most v hrad přijidechu,
[2510] počechu vítězně trvati,
svými hlasy všickni zpievati,
„Pomiluj ny!“ spievajíce
a k Hospodinu volajíce.
Tuť ani sám ani sama k tomu
[2515] neby nikohého v domu,
hospodáře ani hospodyně,
neby kto hosti přivine,
by byl dada kto vítanie.
Tepruv jmějiechu ostrabenie,
[2520] počechu se ohlédati,
hrad právě opatrovati,
naliť rozliční domové,
zlatem psaní pokojové.
Nemohl žádný viděti
[2525] takové krásy ani slýchati,
jakož na tom hradě bieše.
každý se tomu divieše.
Byly psány všechny stěny
zlatem bez jiné proměny,
[2530] veškeren hrad koberci ustlán,
aksamit v komorách postlán.
Opony do vrchu biechu,
v ryziem zlatě se stkviechu,
tkanic okrášlenie mnohého
[2535] a k tomu kamenie drahého
tuť bylo přišíváno,
tak že to nikdy nevídáno.
Stolóv mnoho bylo k tomu,
každý se jest divil tomu.
[2540] Aksamitem každý bielým bieše
rozprostřen, což jich tu stojieše.
Na těch stolech maso rybie,
biechu i morské velryby,
ptačstvo, zvěř, ktož co mohl znáti,
[2545] neb slýchati, neb vídati.
Žemlí bielých, pozlacených k tomu,
což potřebie komu,
med, víno, rozličné pitie,
toť drahé bylo to bytie.
[2550] Neb obecně všechno bylo,
což se jedné komu líbilo.
A to tak draze připraveno
a lektvary ozdobeno.
Tuť se nic nedostávalo,
[2555] jedno vše hotovo bylo,
což kto chtěl jiesti neb píti,
to obecně mohl vzieti.
