posla velikého,
k tomu vám chci radu dáti,
[4630] má to každý znamenati:
Když vjedú v les hlédajíce
a po nás se tiežíce
a na nás hlédajíce vzdory
s svými dlúhými sochory,
[4635] těmiť nebudú moci rozvodu mieti.
Hledajž každý v nohy bíti,
tudy se jim dáme znáti,
musíť jich každý s námi ostati.“
Kapitola devadesátá druhá
Jakž na vojnu se sebrachu,
[4640] kto tu měl býti, vstachu.
Stravu nesú jim slonové
a podlé nich velblúdové,
podlé toho dromedáři,
zvěři a všeliké tváři.
[4645] Tiť stravu všem nesiechu
a na některých jediechu.
Jeden jim ukázal bieše,
jenž také s nimi jedieše,
ten les, skrzenž obři měli jíti.
[4650] Tu se Arnošt káza rozložiti.
Vší vojště přikáza
a tajiti se jim rozkáza.
Tuť obři silní biechu
tak, jakž tito je slyšiechu,
[4655] aniť hrozným zvukem zvučie
a široce velmi hlučie.
Mohť se jest každý zstrašiti
a těch obróv tu nedočekati.
Kapitola devadesátá třetie
Obrové když lesem jdiechu,
[4660] druh před druhem se tiskniechu.
Arnošt s svými sem vyskoči,
svým mečem na vše strany ztoči,
házeje se jich v holeně
a druhé také i v koleně.
[4665] Hrozné rány jim dáváchu,
až jim nohy uskakováchu.
Tuť každý jako buk ležieše,
a na zemi jej dotepieše.
Tuť těch obróv mnoho zbichu,
[4670] hroznú rotu položichu.
Ač kto sochor vzmácháše,
že rád udeřiti chtieše,
ale dřievie mu bránilo,
každú ránu zastavilo.
[4675] By ten boj byl kde na poli,
nižádný by těchto nikoli
ostav živ, to směji řéci
a netajně pověděti.
Dvě stě obróv v lese zbichu
[4680] kromě těch, co ranichu.
Jiní čekati nesměchu,
což mohúc, zase běžiechu.
Než jediný ostal bieše,
s tiem Arnošt hrozný boj jmějieše,
[4685] neb jej po sobě vylúdi
z lesa, a proto je ztrudi.
Arnošt také z své chytrosti
do lesa se s ním pusti.
A on vida, že jich nenie viece
[4690] s tiemto, a mně, by byl dietě,
do lesa s ním uběže
a prvé, než ho doběže,
Arnošt na své rúče křiče.
Tuť jich snad dvadcet vyníce,
[4695] okolo obra skákáchu,
až mu i nohy zsekáchu,
sochor mu mocí odjechu
a bezděky z ruky vzechu.
Arnošt neda ho dobiti,
