[1665] dnešní den město toto
holdy dává ciesařovi pro to.
Kapitola XXVI.
Když toho města dobyl bieše,
nižádný se neprotivieše.
Káza stany rozbořiti,
[1670] tuť poče ke všem mluviti
řka: „Děkujiť vašie ctnosti
i té veliké věrnosti,
jenž ste ji ke mně ukázali,
při mně snažně pracovali,
[1675] neb ste vítězně činili
a tohoto města dobyli,
jenž má také utvrzenie.
Daleko takéhož nenie
v bohatství i v tvrdosti,
[1680] všeho dobrého v něm dosti.
Protož račtež obmysliti
a mně k tomu poraditi.
Tak jakž ještě hradóv mnoho
i dobrých měst podlé toho,
[1685] bychom se na to snažili
a to všecko zahubili
pro toho člověka zlého
a mně velmi škodlivého,
jenž se proti mně postavil
[1690] a mě k skutku připravil.“
Tu všecky poče darovati,
střiebro, zlato jim dávati
a řka: „Věrúť se zavazuji
a vám všem velmi děkuji,
[1695] že ste při mně s věrú byli,
mé žalosti se mnú mstili.
Chciť vám to odplacovati
a vším dobrým zpomínati.“
Tuť všichni, což jich tu biechu,
[1700] jemu i s říší slíbichu,
chtiece vždy snažně pomáhati
a podlé něho věrně státi,
by zbožie měli ztratiti
i život. „Toť chcem podlé tebe vážiti.“
Kapitola XXVII.
[1705] Tuť ciesař mnoho vězňóv
jmějieše i dobrých rytieřóv.
Přikáza všem hotovu býti
a na tré se rozděliti.
Vypravi podlé Dunaje
[1710] jedú do dobrého kraje.
A druzí k Rakúské zemi
jedú s vítězi výbornými,
páléce a hubiece na vše strany
sedláky i také zemany.
[1715] A sám ciesař, nic nemina,
zahubi všecko až do Rýna.
Na to svú všicku moc uloži,
že všecko pusté položi.
Tu by mnohý člověk znuzen
[1720] a bez viny z země vypuzen,
jenž Jindřicha nerozhněval,
ani co kdy s ním mieval.
Arnošt tiem zarmúcen bieše,
neb hroznú žalost vidieše,
[1725] anoť zemi jeho hubie
a což přemohú, všecko zahubie.
Najvětší tiem měl zámutek,
vida věrných lidí smutek
i tu žalost, jenž ji jmějiechu
[1730] a bez viny mnozí trpiechu.
Ta záhuba jej boléše,
a však na pomstu mysléše.
Kterak by mohl svých pomstiti,
o to poče snažně mysliti,
[1735] neb žen najviec litováše
a k tomu sirotkóv pykáše.
Mnohá žena smutek měla
v ty časy, neb jesti osiřela.
Protož smuten musil býti
