[4520] najviec dbáte?“
Král jemu ihned odpovědě:
„Toť já tobě povědě.
V této zemi ptáky máme,
jichž najviec se ustydáme.
[4525] Protož my hněvy svými
plody nikdiež neostavímy,
neb ptáci jsú to tak zlí,
což v zemi, vše umoří.
I z nás kteréhož popadnú,
[4530] tuť naň všickni spadnú,
tu jej tak dlúho oblují,
že jej do smrti uklijí.
Protož pod zemí domy máme
a tiem se jim najviece bránieme.“
[4535] Arnošt velmi se divieše,
že každý nízek bieše.
Žádný nemohl sáhnúti
ani rukama dotáhnúti
kolenú jich najvyšieho
[4540] ani člověka najmenšieho.
Tiť sú velicí nebyli,
hubeněť by se bili.
Arnošt na ty ptáky pta se,
a jakž brzo jich dobra se,
[4545] zbichu ptákóv velmi mnoho.
Králík prosieše jeho z toho,
aby ráčil jich král býti,
a že mu rád chce postúpiti.
Arnošt nedbaje nic na to,
[4550] poče jeho prositi za to,
by dva z svých lidí chtěl dáti
a jej tiem darovati.
Toho mu neodpovědě.
Vybrav dva, preč s nimi jede
[4555] u veselí i v radosti,
mně, by již bojoval dosti.
Kapitola devaddesátá
Za tiem jedna země bieše,
ta Kanea slovieše.
V ní obrové přebýváchu
[4560] a mnohé země pod se tlačiechu,
vysocí, mocní a neskrovní,
převelikým stromóm rovní.
Král z té země mnoho jmějieše
zemí, ješto pobil bieše,
[4565] že mu všichni holdováchu
a daň velikú dáváchu.
Ten do Arimapsí bieše
králi poslal a to chtieše,
že mu musí daň platiti,
[4570] a nebo je chce hubiti.
Král to uslyšev, na vše strany
posla po hrabie i po pány,
poče s nimi se raditi,
chtě se v tom podrobiti.
[4575] Arnošt k té radě povědě
a řka: „Lepšíť já vám vědě.
By tak v našich zemiech kto byl,
jenž by mu se tak podrobil,
sám by se své cti urazil
[4580] a toho by viec nenabyl.
Králi, chceš li mú radu mieti,
máš tomu odpověděti
a řka: Sám sebe i nás, země komu
nechceš podrobiti nižádnému.
[4585] Ač chceš s pokojem rád býti,
móžeš to se ctí rád přijieti.
Také nelituje sebe,
braň mu se, dokudž stává tebe.
Móžeš mu se dobře brániti,
[4590] ač ráčíš to učiniti.“
