Věz, žeť jisté mé žádanie
toběť se jest poručilo.
Ach, by mně slyšeti bylo
[395] o tobě dobrú novinu,
děkoval bych Hospodinu.“
A když ten list přečetla bieše,
odtud podál syna jmějieše,
posla poň nemeškajíci,
[400] jeho příštie žádajíci.
Zatiem posel jie mluvieše,
jenž od ciesaře tu bieše,
prose, by odpověděla,
což by při své ctnosti chtěla.
Kapitola sedmá
[405] Zapýři se žena tato,
neb jie bieše haňba za to,
a řkúc: „Neviem tomu co řéci,
protož toto pověděti chci:
Mám syna velmi milého,
[410] k hospodářství jediného.
K tomuť sem poslala,
nebť sem tvój list ohlédala.“
Káza posla velmi ctíti,
zatiem ještě ho prositi,
[415] aby ráčil počekati
a jejieho syna poznati,
neb „co mi ten bude raditi,
toť chci ráda učiniti.“
Panie rád ten posel odpovědě,
[420] a zatiem jejie syn přijide.
Jide tam, kdež bieše mátě,
i poče se na noviny ptáti.
Vyněmši list, da jemu přečísti.
A jakž mu se uda čísti,
[425] poče z toho vesel býti
i jel se mateři raditi
a řka: „Ty s žena mladá,
slyš mě, toť jesti má rada:
Poněvadž tak veliké knieže
[430] ptá a na tě se tieže,
chtě tě za ženu pojieti,
smějiť věrně pověděti,
by se jemu nezdráhala
a k němu s tú řečí poslala,
[435] že chceš jeho poslušna býti,
všecko, což káže, učiniti,
neb se tudy tvá čest zplodí.
Toť se mně i vší zemi hodí,
neb ty budeš povýšena,
[440] jsúci ciesařova žena.“
Paní vece: „Milý synu,
ne pro tělestnú hodinu,
ale táhnúc k dóstojenství
chci býti v tvém poslušenství.“
[445] Syn jide a nemeškaje,
kde ten posel, a naň se ptaje.
A když uzře posla ctného
od ciesaře slovutného,
naliť posel jest nezmatečný
[450] knieže byl a velmi udatný.
Tu poče jej velmi ctíti.
Posel také počel jemu mluviti,
řka: „Ciesař mě poslal k tobě,
tohoto žádaje na tobě:
[455] Chceš li jeho za přietele mieti,
rač se mnú poselstvie zdieti
před kněžnú, před svú mateří,
ať ona ode mne zvie.
A což koli budu mluviti,
[460] nedaj mi zlým poslem býti.“
Kapitola osmá
Arnošt odpovědě jemu,
tomu poslu statečnému
a řka: „Toť rád chci učiniti
