a velmi lehce jej uchopi.
Bieše velmi ostře udělaný
a vše železem ukovaný,
[5130] a ktomu dlúh velmi bieše,
dvadcet loket sobě jmějieše.
Tiemť okolo hlavy stoči,
snažně jím sem i tam potoči
a chutně k boji chvátáše
[5135] a všech po sobě ponukováše
tak, jakž Arnošt i král tomu
byl rád obrovi onomu.
Kapitola stá druhá
Když vojsko hotovo bieše,
proti sobě vstáti chtieše,
[5140] křesťané v svém hluku stáchu,
Božie piesně odspieváchu.
Na ně pohané potisknú,
hledajíce na nich zisku.
S obú stranú smělí biechu,
[5145] obojí sobě tušiechu.
Křesťanómť se lépe stalo,
neb se jim vše pro Bóh dálo,
ale nevěrní pohané,
což se jim stalo neb stane,
[5150] tudy sú ztratili dvoje:
duši i tělo, oboje.
Tuť se v hromadu potkachu,
tvrdě velmi bojováchu,
jakož dávno neslýcháno,
[5155] ani o takém boji psáno.
A ten s svým sochorem obr
v tom hluku učini kobr.
Kohož sochorem dosiehnieše,
toho velmi urazieše.
[5160] Ořové Arnoštovi také
činiechu divy nejednaké.
Mnoho pohanstva zbichu,
což dosáhli, všecky ohavili.
Také pohanské bohy
[5165] zmrskáchu je i s volóv rohy,
Tervigant i Appollo k tomu
i Machomet biechu v hromu,
anť jim obr dává rány,
pohanóm i jich sluhám na vše strany,
[5170] anoť s nich helmové pršie
a pohané před nimi sršie.
Bohové jim nespomáháchu,
neboť sami v hoři biechu.
Jakž mnohý bohatě vyjel,
[5175] však jest domóv zase nepřijel.
Kteréž sú vesele provodili,
tiť sú se zase nevrátili
k krásným ženám i k svým dětem,
jenž sú se rozlúčili s světem.
[5180] Pohané ti múdří biechu,
rozdělené roty jmějiechu
a z nich jedni odpočíváchu
a druzí vždy bojováchu.
Když jich biechu mnoho zbili
[5185] a s obú strán leželi,
tepruv král babylónský,
podlé něho knieže halapský
a vévoda damastský vstachu,
jedniem vojskem tam se bráchu,
[5190] křesťanóv málo dbajíce,
jim hrozné rány dávajíce.
Tak ubianský s svými,
