jemu,ciesařovi i ujci svému,
a řka: „Myslilť sem takto sobě,
jakž já nynie pravím tobě:
[930] Přisiehli sme tomu zlému,
tvému pastorku křivému,
já i jiných kniežat mnoho.
Pošliž po ně a nenechávaj toho,
jakž se sjedú k tvému dvoru,
[935] rciž znamenitě každému:
V jedné zemi dva rychtáře
nechceš mieti, ani vladaře.
Tudy my přísahy zbudem
a sobě svobodni budem,
[940] že naň nebudeme dbáti,
jediné se tebe báti.
A takéť mu uškodí,
Arnoštovi, neb všudy plodí
po zemiech turnaje i klánie,
[945] v tomť má všecko své žádanie.
Jak z své země vyjede,
od tebe daleko odjede.
Tuť já v zemi upadnu,
kohož kolivěk popadnu,
[950] dá liť Bóh, přemohuť jeho.
A pakli by jich bylo mnoho,
máš své lidi mi poslati,
jenž mi budú pomáhati.“
O to se oba smluvista
[955] a se slibem ujistista.
Kapitola sedmnádstá
Káza listy ciesař psáti
a kniežatóm rozeslati.
Káza, by brzo přijeli,
tak se biechu prvé sněli.
[960] Přikáza všem pověděti,
že vladaře nechce mieti
Arnošta a že jej zbavuje
a vladarstvie odlučuje.
A v ty doby Arnošt v své zemi bieše.
[965] Když ty noviny slyšieše,
poče na to nic nedbati
i poče se na turneje ptáti.
Ciesař kniežatóm přikáza
a jim, jakž dóvěře, káza,
[970] aby Jindřicha poslušni byli,
a co káže, to učinili.
Slíbichu to učiniti
kniežata a poslušni jeho býti.
Arnošt podál turnej zvědě
[975] a k tomu velmi krásně jede.
Zatiem lankrabie lstivý,
jakožto člověk smělý,
posla Arnoštovi ctnému
a odpoviedaje jemu
[980] od sebe i od své pomoci,
od ciesařovy moci.
Tuť jemu v zemi táhnieše,
mnoho set lidu branného jmějieše.
Jich se neumějieše vystřéhati
[985] Arnošt, ani k tomu přijieti.
Zatiem Jindřich i jeho reci
počechu všeckny napořád séci.
A kteříž se kolivěk brániechu,
přemohúc ihned stepiechu.
[990] U Frankrejchu toto se dějieše,
že napořád všechno hubieše.
U Vinčenburka pak když biechu
a ten kraj vešken hubiechu,
a tu Arnošt oddal krajinu
[995] pro své hřiechy i pro svú vinu.
Biskupovi tu dal bieše,
a proto dieku od Boha jmějieše,
neb ten velmi múdře činí,
ktož za své hřiechy
