by zbožie měli ztratiti
i život. „Toť chcem podlé tebe vážiti.“
Kapitola XXVII.
[1705] Tuť ciesař mnoho vězňóv
jmějieše i dobrých rytieřóv.
Přikáza všem hotovu býti
a na tré se rozděliti.
Vypravi podlé Dunaje
[1710] jedú do dobrého kraje.
A druzí k Rakúské zemi
jedú s vítězi výbornými,
páléce a hubiece na vše strany
sedláky i také zemany.
[1715] A sám ciesař, nic nemina,
zahubi všecko až do Rýna.
Na to svú všicku moc uloži,
že všecko pusté položi.
Tu by mnohý člověk znuzen
[1720] a bez viny z země vypuzen,
jenž Jindřicha nerozhněval,
ani co kdy s ním mieval.
Arnošt tiem zarmúcen bieše,
neb hroznú žalost vidieše,
[1725] anoť zemi jeho hubie
a což přemohú, všecko zahubie.
Najvětší tiem měl zámutek,
vida věrných lidí smutek
i tu žalost, jenž ji jmějiechu
[1730] a bez viny mnozí trpiechu.
Ta záhuba jej boléše,
a však na pomstu mysléše.
Kterak by mohl svých pomstiti,
o to poče snažně mysliti,
[1735] neb žen najviec litováše
a k tomu sirotkóv pykáše.
Mnohá žena smutek měla
v ty časy, neb jesti osiřela.
Protož smuten musil býti
[1740] Arnošt, nemoha toho mstíti.
Mnozí tu válku hyždiechu,
neb to zajisté vědiechu,
že Jindřich z křivého činu
byl zabit od Arnošta s vinú.
[1745] Tudy ciesař pro ty činy
hubil Arnošta bez viny.
Protož ktožť se z mládí vede,
ke cti své mravy přivede,
ten svú starost zbožně skoná,
[1750] všicknu prospěšně odchová.
Také ktož hotové zbožie
v hnój a nestatečně vloží,
toho nemám za statečného
ani za člověka múdrého.
[1755] Tohoť člověka křivého
chtě jmieti jako pravého,
oběma ten křivě činí,
neb pravého křivě viní.
Ktož počátek smyslem dává,
[1760] ten svú věc dobře skonává.
Ale Arnošt nemějieše rovně,
neb to nebylo podobně.
Protož s strachem bieše
a k tomu se nic nechystáše,
[1765] a však na to péči maje,
kterak by se mohl pomstiti
a žádaje s múdrostí svítěziti.
„Pane Bože, rač mi toho popřieti.“
Kapitola dvadcátá VIII.
Ciesař podlé hněvu svého
[1770] učiniv tu mnoho zlého,
hradóv i měst zbořiv mnoho,
vsí i tvrzí podlé toho.
Učiniv rozličnú škodu
v zemi bavorskému rodu
