jenž příměřie vyjíti chtieše.
K boji se připravováchu
[5065] a po vší zemi voláchu.
Arnošt také obra svého,
nechtě, by jej v nohy jeho
sekli, dobře ho připravi,
nákolenky mu upravi,
[5070] což na nohách měl jmieti,
obru tomu káza vzieti.
K jednomu dni hotovi biechu
a na poli se položichu.
Z těch jedni pro jméno Božie,
[5075] druzí pro chlúbu a pro zbožie.
Když tito polem ležiechu,
po malé chvíli uzřechu
toho krále z Babylóna,
anať na něm zlatá koruna
[5080] skvie se, již sú nevídali
Arnošt s svými, ani slýchali.
Tak bohatě vytáhnúce
a tak velmi silni jsúce,
k tomu jeden vuoz veziechu,
[5085] na němž svého boha jmějiechu.
Přebohatě osnovaný,
střiebrem, zlatem okovaný,
Machomet jméno ten bóh sobě jmieše,
jenž bóh těch pohanóv bieše.
[5090] Pohanských volóv mnoho
boha veziechu onoho,
přebohatě ozdobeni,
kamením drahým obloženi.
Potom pojede vévoda
[5095] od Damaška svého roda
a s ním z Alap knieže bieše,
každý bohatě jedieše.
Své bohy s sebú veziechu,
Tervigant a Appollo bieše,
[5100] tak ti bohové jméno sobě jměli,
v něžto sú pohané věřili.
Bohatě všichni jediechu,
veliké vojsko s sebú lidí jmějiechu
s trubači a s bubenníky,
[5105] s herci i svými ručníky.
Mnohoť hlasóv všudy jdieše,
s obú stranú velmi hlučieše,
že všem nohy třepetáchu,
jedněm k smiechu a druhým k strachu.
Kapitola stá prvá
[5110] Král z Ubian povědě
a ve všie vojště zapovědě,
by všichni kříž na se vzeli
a to za znamenie měli.
Arnošt obrovi lísáše,
[5115] jej ku pomoci zkušováše.
Obr vece: „Milý pane,
všeť se po tvé vóli stane,
nebo s mi vše dobré učinil
a v ničemž sem tebe nevinil.
[5120] Tomuť jest jistě býti,
žeť chci toho zaslúžiti.
Mnohýť pohan heslo ztratí
a domóvť se nenavrátí.“
Obr korúhev vzem v ruce
[5125] a Arnošta k boji ponuče,
v druhú ruku sochor vzchopi
a velmi lehce jej uchopi.
