a s ním z Alap knieže bieše,
každý bohatě jedieše.
Své bohy s sebú veziechu,
Tervigant a Appollo bieše,
[5100] tak ti bohové jméno sobě jměli,
v něžto sú pohané věřili.
Bohatě všichni jediechu,
veliké vojsko s sebú lidí jmějiechu
s trubači a s bubenníky,
[5105] s herci i svými ručníky.
Mnohoť hlasóv všudy jdieše,
s obú stranú velmi hlučieše,
že všem nohy třepetáchu,
jedněm k smiechu a druhým k strachu.
Kapitola stá prvá
[5110] Král z Ubian povědě
a ve všie vojště zapovědě,
by všichni kříž na se vzeli
a to za znamenie měli.
Arnošt obrovi lísáše,
[5115] jej ku pomoci zkušováše.
Obr vece: „Milý pane,
všeť se po tvé vóli stane,
nebo s mi vše dobré učinil
a v ničemž sem tebe nevinil.
[5120] Tomuť jest jistě býti,
žeť chci toho zaslúžiti.
Mnohýť pohan heslo ztratí
a domóvť se nenavrátí.“
Obr korúhev vzem v ruce
[5125] a Arnošta k boji ponuče,
v druhú ruku sochor vzchopi
a velmi lehce jej uchopi.
Bieše velmi ostře udělaný
a vše železem ukovaný,
[5130] a ktomu dlúh velmi bieše,
dvadcet loket sobě jmějieše.
Tiemť okolo hlavy stoči,
snažně jím sem i tam potoči
a chutně k boji chvátáše
[5135] a všech po sobě ponukováše
tak, jakž Arnošt i král tomu
byl rád obrovi onomu.
Kapitola stá druhá
Když vojsko hotovo bieše,
proti sobě vstáti chtieše,
[5140] křesťané v svém hluku stáchu,
Božie piesně odspieváchu.
Na ně pohané potisknú,
hledajíce na nich zisku.
S obú stranú smělí biechu,
[5145] obojí sobě tušiechu.
Křesťanómť se lépe stalo,
neb se jim vše pro Bóh dálo,
ale nevěrní pohané,
což se jim stalo neb stane,
[5150] tudy sú ztratili dvoje:
duši i tělo, oboje.
Tuť se v hromadu potkachu,
tvrdě velmi bojováchu,
jakož dávno neslýcháno,
[5155] ani o takém boji psáno.
A ten s svým sochorem obr
v tom hluku učini kobr.
Kohož sochorem dosiehnieše,
toho velmi urazieše.
[5160] Ořové
