[3515] Ti pak, jenž k hradu jediechu,
a jakž tovařiše své uzřechu,
ihned před koráb rúče hnáchu
a jim do korábu nedachu.
Tak se sta, že nemohúc zbýti,
[3520] musichuť se s nimi bíti.
Jak se sjidechu, tak se poznachu
tito rekové bez strachu.
Aniť sekú, aniť bodú
a činiece jim velikú škodu
[3525] na životech i na koniech,
volajíce vždy: „Po nich! Po nich!“
Kohož kolivěk dosiežechu,
viec jemu jména nevzděchu.
Tuť jich velmi mnoho zbichu.
[3530] Pak se oni domyslichu
a na prostrano se rozlúčichu.
A tito hrozně střielechu
a okolkem je obklíčichu.
Šípové se všech strán na ně letiechu,
[3535] tuť jim nebylo do smiechu,
nebo jediechu zlú jíchu.
Neboť jich mnoho set bieše
a každý na ně střieléše.
K tomu na koniech byli,
[3540] jakž chtiece, tak se blížili.
Kapitola šedesátá třetie
Arnošt pak uzřev, že jim nemóž odolati,
poče s svými postúpati
a k moři se blížieše
a skrze nepřátely se třieše.
[3545] Jakž mnoho set branných měli,
však vítězně je projeli.
Tuť jich dva tisíce sešlo
a před Arnoštem kleslo,
těch krkavcóv řeřábových.
[3550] Jakž koli od koží oslových
každý se tře, tak se třiechu,
že jedni na druhých ležiechu.
Takž Arnošt s Veclem oba
kázachu všem do korába
[3555] i do Galilee vstúpiti,
jakž se možechu, rozlúčiti,
sama dva na březe jdúce,
nepřátelóm nedadúce,
by je střieleli neb bili.
[3560] Když to biechu učinili,
již dva jedno stásta,
sotně se obracovásta.
Bárky z Galilee tu byly,
jenž marináři připravili.
[3565] Do bárky sotně vstúpichu,
tuť na ně tepruv střieléchu,
chtiec je rádi zahladiti.
Pomožeť jim Bóh odjeti,
odtud ve zdraví a s mocí
[3570] jedúc preč s Božie pomocí.
Kapitola šedesátá čtvrtá
Když na moře se oddachu,
což jich bieše, tu zpieváchu,
Bohu chválu vzdávajíce,
ze všech daróv děkujíce.
[3575] Arnošt s Veclem přečitesta
lidi, což jich ještě jmějiesta.
Pět set ostalo branného
lidu velmi výborného.
A jiní zbiti tam zóstali,
[3580] pod oniem hradem skonali,
kromě raněni kteří biechu,
tiť v korábě ležiechu.
