rada:Poněvadž tak veliké knieže
[430] ptá a na tě se tieže,
chtě tě za ženu pojieti,
smějiť věrně pověděti,
by se jemu nezdráhala
a k němu s tú řečí poslala,
[435] že chceš jeho poslušna býti,
všecko, což káže, učiniti,
neb se tudy tvá čest zplodí.
Toť se mně i vší zemi hodí,
neb ty budeš povýšena,
[440] jsúci ciesařova žena.“
Paní vece: „Milý synu,
ne pro tělestnú hodinu,
ale táhnúc k dóstojenství
chci býti v tvém poslušenství.“
[445] Syn jide a nemeškaje,
kde ten posel, a naň se ptaje.
A když uzře posla ctného
od ciesaře slovutného,
naliť posel jest nezmatečný
[450] knieže byl a velmi udatný.
Tu poče jej velmi ctíti.
Posel také počel jemu mluviti,
řka: „Ciesař mě poslal k tobě,
tohoto žádaje na tobě:
[455] Chceš li jeho za přietele mieti,
rač se mnú poselstvie zdieti
před kněžnú, před svú mateří,
ať ona ode mne zvie.
A což koli budu mluviti,
[460] nedaj mi zlým poslem býti.“
Kapitola osmá
Arnošt odpovědě jemu,
tomu poslu statečnému
a řka: „Toť rád chci učiniti
a chciť s tebú před ni jíti.“
[465] Tu se rukama objesta
a před kněžnu pojidesta.
Kněžna uzře oba míle,
snad jie bieše toho píle.
Arnošt poče jí mluviti,
[470] řka: „Toť nemóž jinak býti.
Kdyžť jest rada přišla,
poslúchajž tu mého smysla.
Ciesařovi když si zchválena,
a ty jsi k tomu mladá žena,
[475] smiem za to dobře slíbiti,
že jej móžeš dobře utěšiti.
A to také směji řéci
a ne tajně pověděti.
Toběť cti mimo jiné přeje,
[480] kdyžť na tě korunu vzděje.
Móžeš jej pojieti ráda,
neb jsi žena ještě mladá,
a máš jej ráda za muže mieti,
když tě chce za ženu vzieti.“
[485] Kněžna odpovědě synu svému,
řkúc: „Děkujiť Hospodinu,
ovšem k tomu pánu mému,
ciesařovi slovutnému,
že jesti mnú neráčil zhrdati.
[490] Milý posle, smějž mu to pověděti,
že jakž ráčí, chci bydliti,
a jakž káže, tak učiniti.
Což mi mój syn směl raditi,
toť chci ráda naplniti,
[495] takéť chci na to list psáti,
ten máš mému pánu dáti.“
Posel od nie slyšel toto,
byl náramně vesel pro to,
chvále
