takéžť já cele pravím tobě.“
[2885] Oba oděnie svlečesta
a do oné lázně vjidesta.
Tuť se oba v zlatých kádcéch mysta
a bydla dobrého užista.
Kapitola čtyrydcátá devátá
Když z té lázně vyjidesta,
[2890] bohatě na lože vjidesta,
jenž v oné komňatě stáše,
všecko bohatstvie přemáháše.
Počechu odpočívati,
nemysléc nic za to dáti,
[2895] co se pohřiechu stalo
i jiným se jesti dostalo,
že lázni i lože k tomu
i což jedli na tom domu,
těžce všichni zaplatili,
[2900] že bezmál všechny zbili.
Když drahně odpočinuchu,
Vecl obrátiv se k uchu,
k Arnoštovi ctnému:
„Pravímť jako bratru svému,
[2905] dosti sme teď odpočívali
a veškeren hrad ohlédali.
Máme čas již odsud vstáti
a [k]text doplněný editorem svým se bratřím bráti,
nebo dávno nás čekají
[2910] a celý den vyhlédají,
o nás nic nevědúce
a po nás velikým túžením túžiece.“
Kapitola paddesátá
Tuť s lože oba snidesta,
veliké bidlo uzřesta,
[2915] ano na něm rúcha mnoho
hedbábného i také jiného.
Dvě košily sněsta
od hedbábie, jenž viděsta.
Každý z těch jednu obleče
[2920] a na to kabátec vzleče
aksamitový, jenž tu bieše
a na tom bidle visieše.
Tolik na tom hradě vzechu
a to za vešken bitunk jmiechu.
[2925] Pak se oblekú v oděnie,
žádajíc odtud vypravenie.
Tak k korčátóm přistúpista,
obať se dobře napista
onoho pitie drahého,
[2930] nikdy nepivše takového.
Z dobrúť myslí pojidesta,
a když z komňaty vyničesta,
počesta sem i tam hlédati,
nemohúce se nechati,
[2935] na onu okrasu patřiece,
dražšie z dražšie vždy vidúce.
Zatiem hlas jeden zajide,
jakožto z zvukem přijide,
zarážěje na vše strany.
[2940] Nesmějíc dojíti brány
a ona múdře učinista,
v jedno okénce vstúpista.
I uzřesta lidí přemnoho,
by smutno srdce jich z toho,
[2945] aniť se sem k hradu blížiece
a hrozný křik mezi sebú majíce.
Ovšem dobře jiezdní biechu,
hrdla tenká a dlúhá jmějiechu,
k tomu biechu jich nosové
[2950] zdéli jakžto řeřábové,
dlúzí a k tomu skřivělí;
nepodobní lidé byli.
Počesta se jim diviti,
Arnošt k Veclovi mluviti
[2955] a řka: „Slýchal li s lidi také,
by měli hrdla, nosy také,
