[4915] poctivě osnoval,
že jej každý velmi chválil,
žádný toho jest nemálil.
Neb ktož jest ctného urozenie,
jmáť k tomu mieti mravy ctné,
[4920] toho chvála následuje
a čest jeho se obnovuje.
K tomu slušie pravda, viera,
smělost, pokora i smiera,
lítost, ctnost i k tomu štědrost
[4925] a proti nepřátelóm ostrost.
Ktož se v to rúcho oděje,
všadyť sobě dobře zděje.
Kapitola devaddesátá devátá
Tito na moři pojedú,
nemeškajíc před se jedú.
[4930] Múřeníné, jenž tu biechu,
Arnošta převelmi ctiechu,
slúžiti mu rádi chtiece,
a což káza, vše učiniece.
Na moři pospolu biechu,
[4935] dlúho korába nezbychu.
Tuť se vezú dva měsiece
a k tomu dobře viece.
Jeden marinář vyhléde,
tu ten kraj, kdež bieše, shléde.
[4940] Potom uzře hrad Ubian,
na němž byl té země pán.
Poče všem to zvěstovati
a na nich koláče žádati.
Když uslyše Arnošt toto,
[4945] radosten byl velmi pro to.
Poče svým hlasem zpievati,
Božie pomoci žádati,
by Bóh pro své umučenie
i pro své svaté vzřiešenie
[4950] ráčil jim pomocník býti
a k své svaté milosti přijieti.
Zatiem se k břehu přistrčichu,
kotvy u moře pustichu,
odtud vesele vyjdú.
[4955] A když na vostrov přijdú,
tuť nadejdú cestu
k jednomu krásnému městu,
nad nímž hrad Ubian bieše,
velmi bohatě ležieše.
[4960] Odtud král i země pán
jměl sobě také jmě Ubian.
Arnošt hospodáře ctného
káza ptáti i bohatého.
Múřenínové to učinichu,
[4965] dobré hospody dobychu,
v níž jim všicku potřebu dali,
což sami jediné rozkázali.
Bieše před domem veliký
hluk na všaký den pro ty reky.
[4970] Což Arnošt koboltóv jmějieše,
tomuť se každý divieše.
Tuť múřenínóm čest bieše,
Arnošt také je převelmi ctieše,
ty, jenž s ním na moři byli
[4975] a jej v tu zemi připravili.
Jednú pak jsa na útrobě,
zavola hospodáře k sobě,
poče se na krále ptáti
a na něho se tázati,
[4980] válé li a neb jak přebývá,
třeba li mu lidu bývá?
Hospodář povědě jemu,
jakož slušie muži ctnému,
a řka: „Toť, pane, tobě poviem,
[4985] tak v kraji já dobře viem,
že zde móžeš bohat býti,
když mu jedno chceš slúžiti,
neboť žold bohatý dává
